Představitelka Meredith Ellen Pompeo se společně se showrunnerkou Kristou Vernoff a ještě jedním nečekaným hostem v rozhovoru rozpovídali, proč tuto scénu do epizody zakomponovali a co nás čeká dál.

Konec druhé epizody byl velice emocionálním okamžikem, i když nešlo o realitu. Meredith upadla do bezvědomí a ve svém stavu se v mysli zatoulala na pláž, na které jsme ji již mohli vidět na začátku první epizody sedmnácté řady. Když se v dáli objevila černovlasá postava, volající její jméno, spousta diváků si jistě pomyslela, že Meredith vidí Dereka. Jaké však bylo překvapení a šok, když se při záběru zblízka Derek opravdu objevil a nešlo tak jen o určitý náznak. V rozhovoru pro Deadline se Ellen Pompeo, Krista Vernoff a Patrick Dempsey rozpovídali o tom, jak vlastně k nápadu došlo a na co se můžeme ještě těšit. Pod článkem rovněž najdete fotografie z natáčení.

Než se dostaneme k Patrickovu návratu, proberme událost, která k němu vedla. Meredith zkolabovala, takové vize většinou spojujeme se situacemi, kdy hrozí smrt. Je Meredith v pořádku? Je jen přepracovaná, je to covid, nebo něco úplně jiného?
Krista: Na to si budete muset počkat na další epizodu. Tentokrát jsme začali i skončili scénou na pláži, ze které se vyklubal sen a kde se objevil Derek, a to je zatím vše, co víme.

Jak jste na ten nápad, přivést Patricka zpět, vůbec přišli?
Krista: Ze scenáristické perspektivy k tomu došlo, protože vzhledem k pandemii, kterou jsme nastavili jako jednu z hlavních linek, musíme přinést taky nějakou radost a úlevu a dát fanouškům nějaký bonbónek, prostě jak jsme zvyklí. Dáváme divákům lásku, humor, radost, a to vše je teď v téhle době mezi lékaři nedostatkové. Takže jsem se jednou procházela po pláži a napadlo mě, že by Meredith mohla mít snovou vizi na pláži. Prováděly se studie o intenzitě snů. Během pandemie mají lidé sny ještě intenzivnější kvůli lockdownu. Nedostáváme dost stimulů, tak ty přicházejí ve snech. Takže takhle to začalo, že musíme nabídnout nějaký únik. Měla jsem představu pláže jako motiv skrz celou řadu a zavolala to Ellen. Řekla jsem jí, co kdybychom přivedli někoho, kdo zemřel. Snila by o něm na té pláži a fanoušci by měli radost. Ellen na to odpověděla, ať řekneme Patrickovi. Ani v tom nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že by to vůbec mohla být možnost.

Ellen, co vás přimělo přemýšlet o Patrickovi?
Ellen: Oba bydlíme v Malibu a jeden den jsme se šli projít. Ne zrovna po pláži, ale celé Malibu je vlastně taková pláž a já přemýšlela o tom Kristině nápadu s pláží. A v tu chvíli mě to prostě bouchlo, tak jsem se ho zeptala, zda by vůbec uvažoval, že by se tuhle řadu a takhle vrátil. Patrick má v Maine nadaci, která pomáhá pacientům s rakovinou a těm, co se vyléčí. Vím, že do toho vkládá velké úsilí a jak je pro něj důležité lidem dávat naději a radost. A to jsme chtěli lidem v ten okamžik dát. Dostat skrz tu temnotu malý paprsek světla. V jádru je to stejné, oba chceme, aby se lidi usmívali. Patrick se do toho nápadu zamiloval, byli jsme tím nadšení a natáčení si užili.

Patricku, překvapila vás Ellenina otázka? Proč jste souhlasil?
Patrick: Byl jsem hodně v kontaktu s místními politiky ze státu Maine, kteří chtěli dostat mezi lidi zprávu, že je opravdu důležité nosit roušky a dodržovat rozestupy. Chystal jsem se zveřejnit jednu starou fotku s Ellen a mnou a napadlo mě Ellen zavolat. V tu chvíli se začala plánovat sedmnáctá řada a Ellen navrhla, ať se sejdeme a popovídáme si. Dlouho jsme se neviděli a nemluvili spolu, tak jsme chtěli probrat novinky. A také to, co můžeme udělat pro lidi v první linii. Viděl jsem, jak se je lidé ze seriálu na sociálních sítích snaží podpořit a rozdávají ochranné prostředky. V tu chvíli jsem si říkal, co můžeme udělat, aby se lidé cítili lépe, dodat jim trochu útěchy v téhle nejisté době. Je opravdu úžasné, že jsem se mohl vrátit a také pracovat s Debbie Allen, která epizodu režírovala. Celá atmosféra byla jiná, ale to bylo tou pláží. Vidět zase ty známé tváře pro mě bylo odměnou a hojícím procesem, zároveň to byla i zábava. Doufám, že ten pocit se na diváky přenese a fanoušci si to užijí. Vím, že toužili po tom, aby Mer byla s Derekem a tohle dá hodně lidem pocit uspokojení a doufám, že hodně z nich to překvapí.

Bylo těžké se do role vracet?
Patrick: Hrozně jsem si to užil, byla to zábava a bylo skvělé zas všechny vidět. Viděl jsem i Kevina McKidda, který režíroval třetí epizodu, ale poznal jsem i spoustu nových lidí. Dynamika za kamerou se změnila. Mezi štábem je mnohem větší diverzita. Takže se určitě hodně věcí změnilo, ale jen pozitivně a bylo to pro mě velice inspirující.

Točili jste tu scénu vzhledem k současné situaci spolu?
Ellen: Ano.

Jaké to bylo se po tolika letech na sebe na scéně dívat?
Patrick: Já vidím trochu hůř než před lety, takže… (smích) Bylo to skvělé, opravdu výjimečný okamžik. Cítil jsem se uvolněný a naprosto v bezpečí. Všechny nás otestovali, štáb byl celou dobu chráněný. Ale točili jsme venku, tam je to jednodušší.
Ellen: Bylo to skvělé. Máme mezi sebou určitou chemii, už od prvního okamžiku. Přijde nám, že se známe snad věky a když se vidíme, je to vždycky stejné, jako nasednout znovu na kolo. Ta dynamika našeho vztahu nám vždy pomáhala a jsou mezi námi odjakživa opravdové a nefalšované sympatie. Byl to pro nás léčivý proces a vzniklo z toho něco dobrého. Vytvořili jsme něco pozitivního, u čeho se lidi usmějí a já jsem za tu možnost velice vděčná. Neustále něco přepisujeme, nechci tedy tvrdit, že vyloženě konec, ale přepisování probíhá a autoři ho přece milují. Rádi začínají znovu, vyhodí, co napsali a přepíšou to, aby to bylo lepší, a to je na celém tom procesu zábava. Když jsme dostali možnost znovu pracovat s Patrickem, měli jsme spoustu nápadů, jak překvapit fanoušky a jak udržet kvalitu seriálu.

Jak dlouho se Patrick zdrží?
Krista: Nebude to jen ta jedna scéna, ráda bych to trochu rozvedla. Já sice nebyla u pilotu, ale u prvních sedmi řad jsem byla. Zdá se to jako neskutečná doba, to mé děti ještě nebyly na světě. Bylo to tak neskutečné být na pláži spolu. Byla to pro nás všechny radostná zkušenost plná úlevy.
Patrick: Souhlasím, bylo to hodně výjimečné. Je neuvěřitelné, že je to už sedmnáct let. V té době spousta z nás neměla děti. Ty jsou teď dospělé nebo chodí do školy. Je šílené, jak rychle čas utekl. Bylo ale krásné a inspirující se vrátit a pracovat spolu, zase všechny vidět.

Jste ochotný zůstat na víc epizod?
Patrick: Ano, byla to zábava. S tím vším, co se teď děje ohledně covidu, voleb a toho, jak jsme ztracení… Rozhodně mě to nalákalo k téhle příběhové lince, která může spoustě lidem trochu pomoci.
Ellen: Jistým způsobem lidem pomáháme. Co máme na našem seriálu rádi? Že spojuje lidi. Že lidem otevíráme mysl, srdce a když budeme těmito principy žít i mimo seriál, šířit lásku, přijetí, otevřenou mysl i srdce, odpuštění, tak to poselství Chirurgů budeme šířit dál.

Jak těžké bylo scénu s Patrickem udržet v utajení?
Krista: Byl to heroický výkon. Poslední scéna nebyla ve scénáři, spousta lidí včetně scenáristů o tom nevěděla. Stejně tak o tom nevěděli ani herci. Co se bude dít se dozvěděli jen ti, kteří se toho natáčení na pláži účastnili. Do „finální“ verze scénáře pro čtecí zkoušku před natáčením jsem napsala Ellis Greyovou. Ellen tak místo „Dereku“ na konci přečetla „Mami“. Když jsme pak dorazili o natáčení den na pláž, nikdo nic netušil. Byla nádhera sledovat reakce štábu. Nikdo to nevěděl a s Ellen jsme si celou noc předtím psaly.

Uvidíme letos Ellis?
Krista: Budete se muset podívat, kdo všechno přijde na pláž.

Ellen, vaše postava se vypořádává se ztrátou spousty pacientů, kteří mají covid. Máme očekávat nějakou smrt i v řadách nemocničního personálu? Spousta zdravotníků covidu podlehla.
Ellen: Podle mě máme zodpovědnost ukázat, čím si pracovníci ze zdravotnictví procházejí. Pro velkou řadu lidí je jednoduché si stěžovat na nošení roušek. Oni nevidí, čím si doktoři a sestry procházejí a jak se s tím musí vypořádávat. Nechci mluvit za Kristu, ale já to vidím jako příležitost ukázat, jak těžké to mají, jak hrozný dopad to na ně má. Seděli jsme se spoustou z nich a slyšeli spoustu příběhů a některé z nich zapracovali. Musíme šířit empatii a ukázat lidem, že to je skutečné, těžké a že až si příště budou stěžovat na roušku, tak by měli popřemýšlet nad tím, jaké to mají zdravotníci. Ti musí nosit nejen roušky, ale i ochranné obleky. Musí dodržovat spoustu pravidel, aby svou práci mohli odvádět dobře.
Krista: Ellen odvedla v prvním dvojdíle úžasnou práci, vzdala svým výkonem respekt zdravotníkům. Každý rok za námi chodí a vyprávějí nám úžasné příběhy, ale letos ne, letos když přišli, tak nemluvili. Potřebovali si oddechnout. Bylo to poprvé, kdy se jich vůbec někdo ptal, čím prochází. Ve chvíli, kdy jsou na pokraji naprostého zhroucení. Ellen to krásně zahrála. Ti lidé jsou školeni, aby pomáhali a léčili. Ale nejsou školeni na to, aby procházeli válkou a ztráceli denně desítky pacientů. Ničí je to. My jsme tomu sotva nakoukli pod povrch, čeká nás toho víc. Ale samozřejmě i spousta radostných chvil. Snažíme se držet balanc, skládat jim poctu, vyprávět skutečné příběhy, ale také přinášet divákům úsměv na tváři.

Asi nám neřeknete, jestli je něčí život v ohrožení, že?
Krista: Je jasné, že v ohrožení jsou všichni. Meredith na konci úvodního dvoudílu zkolabuje. Lidé jsou v ohrožení a budou celou řadu, a to v různých ohledech. Přesně tak, jak to nyní všichni prožíváme.

Ellen, měli bychom se na to Meredithino zkolabování dívat i jinak? Přece jen jste řekla, že si nejste jistá, zda ještě bude další řada.
Ellen: Tohle v tom nehledejte. My tohle řešíme každý rok a pokládáme si otázky, zda máme důvod pokračovat, zda máme ještě co vyprávět. Které postavy by měly pokračovat. Naším cílem je dělat dobrý seriál. Jsme si vědomi našeho ikonického statusu, a i proto se podle mě Patrick vrátil. Nikdo to nebereme na lehkou váhu. Prozatím ještě nevíme, kam zamíříme ve finále, ale jsme vděční, že můžeme pokračovat a vyprávět příběhy, které jsou důležité, zvláště teď. Kdo může říct, že má takhle dlouhou kariéru? Patrick začal pracovat někdy ve svých šestnácti nebo sedmnácti.
Patrick: Přesně tak, skoro třicet let.
Ellen: Kdo má takové štěstí? Musíme být vděční za to, že tu ještě jsme a můžeme pracovat a vyprávět důležité příběhy. Kreativně to není jednoduché neustále zvyšovat laťku a překonávat se. Pokud se nám to povede, tak pokračovat budeme.
Patrick: Pokud umíte vyprávět příběh, ve kterém se mísí spousta emocí, vaši diváci pláčou, ale i smějí, to je úspěch. Je pozoruhodné, že to tento seriál předvádí spoustu let a mně tím v mnoha ohledech změnil život. Jsem vděčný, že jsem se mohl vrátit právě v téhle chvíli.

Vrátili jsme se v čase do dubna. Přeskočíme teď do podzimu?
Krista: Nepřeskočíme, projdeme si tím vším.

Uvidíme, jak se s nemocí bojovalo v průběhu doby? Bude se řešit vědecká otázka?
Krista: Uvidíte a bude. Řešíme to pořád, máme tři lékařské poradce, se kterými to probíráme. Co mít za ochranné prostředky, kdy nasadit ventilátory a kdy ne. Bavíme se o testování různých léků a snažíme se, aby náš seriál odrážel jednotlivé fáze pandemie. Na začátku budeme mít covidové oddělení, venkovní stany a po čase se to pak změní.

Patrick: Měl bych otázku. Budete se zaobírat i názory ohledně roušek?
Krista: Tohle řešit nebudeme. Chceme tu být pro všechny a nebýt tím polarizujícím činidlem, které rozdělí diváky a kázat jim odněkud shůry. Držíme se vědy a lékaři budou reagovat tak, jak lékaři reagují, když s nimi někdo bude probírat, že rouškám nevěří a že lidi neochrání. Lékaře pobuřuje, že oni v ochranných prostředcích tráví celý den, snaží se zachránit životy, a pak přijde někdo, kdo jim tvrdí, že ve vědu nevěří a že se nebude chránit.

Jak probíhá natáčení? Chirurgové byli první, kdo na jaře přestali točit, aby ochránili herce i štáb. Jak to probíhá teď s druhou vlnou?
Krista: Musím to zaklepat, zatím dobře.
Ellen: Ano, zatím dobře. Samozřejmě se může stát cokoli, ale všichni jsou opatrní. Snaží se brát ohled na druhé a dbát na to, co děláme i mimo natáčení, když nepracujeme. Nikdo nechce, aby se přestalo natáčet.
Krista: Jsme velice opatrní a staráme se o bezpečí všech. Natáčení jsme na jaře přerušili mezi prvními, ale také jsme se k němu vrátili dřív než ostatní. Hodně za to může Debbie Allen, která nás držela a povzbuzovala. Donutila mě určit datum návratu a honila mě se scénáři. Kdyby nebylo jí, tak jsme začali bůhví kdy. Neustále opakovala, že když si zvolíme datum, budeme vše směřovat k tomu, abychom ho dodrželi a mohli začít bezpečně natáčet. Naštěstí točíme seriál o nemocnici, takže není divné, že mají lidé hodně často roušky a herci jsou tak více chránění. Ale zároveň jsme psali i takové scény, aby diváci viděli herce i bez roušek a staráme se o bezpečnost natáčení, aby se herci nebáli a cítili bezpečně. Ten motiv pláže, který uvidíte skrz celou řadu, je tu i proto, aby Ellen mohla pracovat bez masky a cítit se přitom v bezpečí. Epidemiologové jasně uvedli, že venku je to bezpečnější. Navíc poprvé po sedmnácti letech uvidíte dvorek u Meredithina domu. Časem budou herci bez roušek i vevnitř, někdy jsme byli hodně kreativní, jak toho docílit.

A poslední otázka. Má vztah Teddy a Owena naději?
Krista: Teddy se snaží. Mají za sebou dlouhou cestu. Já vůbec nedoufala, že by se kdy mohl vrátit Patrick a podívejte. Takže uvidíme.

Co jste říkali na návrat Patricka? Už jste to vydýchali?

Foto: ABC

Zdroj: Deadline