rRozumy pro tuto řadu pro vás podle překladu KevSpy, Lucifrid a Iqtiqueho zpracovává Jumpstar, Misshu a Lucifrid

————————————————————————

11×01 I Must Have Lost It on the Wind

Začátek epizody:

Meredith: Když mi bylo pět, máma mě ztratila v parku. Moc si z toho nepamatuju. Až na jednu minutu, kdy jsem se vozila na kolotoči a najednou…byla fuč. Už nevím, jak jsem ji našla. Ani jak jsem se dostala domů. Pamatuji si jen, co následovalo. Řekla mi: Neboj se. Že bude všechno fajn. Řekla mi, že si teď dáme bobříka mlčení. Takže jsem věděla, že se nemám vyptávat. A nebo jsem jí mohla říct, že jsem tam zapomněla panenku. Měla jsem ji moc ráda. Moc mě mrzelo, že jsem ji tam nechala… Jsou věci, které si moc nepamatujete, a věci, na které nikdy nezapomenete…

Konec epizody:

Meredith: Občas se musíme ztratit, abychom toho druhého našli. A občas se vzájemně najdeme, jen když znovu někoho ztratíme. Vždycky nemůžeme mít pod kontrolou věci, kterým jsme vydáni napospas. A zatímco stojíte na verandě, a ohlížíte se za životem, který jste za sebou nechali, musíte přijmout, že je v nenávratnu… Je ztracený tak jako vy. Můžete si jen zachovat chladnou hlavu, popadnout dech a pokusit se být otevřeni čemukoliv, co vám život příště nachystá.

11×02 Puzzle with a Piece Missing

Začátek epizody:

Dr. Pierceová: Hádanky zbožňuju už od dětství. Můj rekord pro páteční křížovku je 11 minut. Držím ho od 13 let. A pořád se ho snažím překonat. Zní to trochu vychloubačně. Zkrátka, jakmile se zažeru do hádanky, nepřestanu, dokud ji nevyřeším. Asi právě kvůli hádankám jsem šla na medicínu. Posbírat všechny indície, určit problém, zaměřit se na cíl a hádanku vyřešit. Lidé jsou ale těžší hádanky… Nikdy není jediná správná odpověď, a nikdy nemáte všechny indície…

Konec epizody:

Dr. Pierceová: Většina hádanek skončí u posledního chybějícího kousku. Všechno to nakonec skončí u posledního kousku. A pak ten poslední kousek skládačky zapadne, a vy si s uspokojením vydechnete. Pokud ovšem ten poslední kousek nesedí, tak vás to přiměje si přát, abyste na tu hádanku nikdy nenarazili.

11×03 Got to Be Real

Začátek epizody:

Meredith: Na operačním stole je člověk nejzranitelnější. Nahý, nechráněný. Kůže není zrovna nejsilnější brnění. Je měkká. Snadno se protrhne.

Konec epizody:

Meredith: Chirurgové jsou vychováni, aby byli nezranitelní. Je hodně těžké, někomu říct pravdu, protože přesně víme, jak těžká zranění můžeme utrpět. Ale zranitelnost není opakem síly. Je to nezbytná součást. Musíme se donutit otevřít se. Odhalit se  Nabídnout vše, co máme. A pak se jen modlit, aby to stačilo. Jinak…nikdy neuspějeme.

11×04 Only Mama Knows

Začátek epizody:

Meredith: Takhle matka chtěla, aby si ji pamatovali. Moje vzpomínka na ni je poněkud odlišná. Každý si ji určitě pamatuje po svém. Takovou, jakou bych ji sama ani nepoznala. To jediné tu zbude, když nás někdo opustí. A to je ten problém. Ničí paměť není dokonalá. Věci se nám míchají. Ztrácíme pojem o čase. Jsme na jednom místě, pak jinde. A všechno se to tváří jako jedna nekonečná chvíle. Moje matka vždycky říkávala: Rozjetý kolotoč se nikdy nezastaví.

Konec epizody:

Meredith: Říká se, že dokážeme potlačit svoje vzpomínky. Zajímalo by mě, jestli je uchováváme někde v bezpečí. Protože nehledě na to, jak jsou bolestné, jsou tím nejcennějším, co máme. Naše životy jsou postaveny na našich omylech, stejně jako na našich úspěších. Dělají nás tím, kým jsme.

11×05 Bend & Break

Začátek epizody:

Arizona: Nezastavitelné krvácení. Acidóza. Hypotermie. Všichni víme, co ta kombinace znamená. Říkáme jí smrtící trias. Bod, z něhož není návratu. Je to chvíle, kdy na sále začnete minimalizovat škody. Zastavíte. Poodstoupíte si. Necháte tělo být a snažíte se najít východisko, jak z toho chaosu, který je uvnitř.

Konec epizody:

Callie: Když zmatek odezní, musíme se vrátit zpátky. Znovu se nad tím zamysle. Musíme se sami sebe zeptat. Může se  tohle tělo dát znovu do pořádku? Když odvedeme dobrou práci, zvládneme to. Zastavíme krvácení. Zašijeme ránu. Díky nám je tělo opět jako nové. Ale bez ohledu na to, jak moc se snažíme, si musíme uvědomit, že některé věci, zkrátka napraveny být nemohou…

11×06 Don’t Let’s Start

Začátek epizody:

Meredith: Úraz nevypadá pěkně. Je to zmatek. Při pohledu na tělo, odhalené až na samou dřeň člověk kolikrát neví, kde začít. Naštěstí nějaký chytrý člověk vymyslel pravidla. DDT udrží člověka naživu, abyste mohli vymyslet, jak z té šlamastyky ven. Kéž by šly všechny životní trable vyřešit pomocí inkubační trubky.

Konec epizody:

Meredith: Při úrazu je základem mít po ruce náčiní schopné udržet pacienta naživu. Ale to je pouze odrazovým můstkem. Jakmile jsou pacientovy dýchací cesty a krevní oběh stabilizovány, začíná skutečná práce… Ta špinavá práce. Nedá se říct, jak dlouho potrvá uklidit ten nepořádek, protože občas nevíte, co vás čeká. Nevíte, čemu se budete muset postavit. Nevíte jaká tajemství skrývá tělo před vámi. A když je po všem, zda tu zbylo něco, co za záchranu stojí.

11×07 Can We Start Again, Please?

Začátek epizody:

Meredith: Říká se, že život nedává druhou šanci. Ale my ano. Chirurgové můžou. Zlomíte si nohu, my vám ji srovnáme. Krvácíte my to zastavíme. Máte zástavu, my vás resuscitujeme. A přestože jako chirurgové druhé šance dáváme, sami je obvykle nedostáváme. Protože některé naše chyby občas nejde nijak odčinit.

Konec epizody:

Meredith: Je těžké, dát druhou šanci. A je ještě těžší říct si o ni – o šanci udělat to znovu s tím, co víte, co jste se naučili. Šanci udělat to úplně jinak. Šanci napravit to špatné, snažit se odčinit naše chyby. Šanci začít úplně od začátku.

11×08 Risk

Začátek epizody:

Meredith: Ničí paměť není dokonalá, nebo kompletní. Věci se nám míchají. Ztrácíme pojem o čase. Jsme na jednom místě a pak jinde. A všechno se tváří jako jedna nekonečná chvíle. Moje matka vždycky říkávala: Rozjetý kolotoč se nikdy nezastaví.

Konec epizody:

Meredith: Ničí paměť není dokonalá, nebo kompletní. Věci se nám míchají. Ztrácíme pojem o čase. Jsme na jednom místě a pak jinde. A všechno se tváří jako jedna nekonečná chvíle. Tak co to znamená? Čeho se zbavujeme? Co z toho nás bude pronásledovat? Co nás zraní? Co bude náš konec? Co nás povzbudí? Moje matka vždycky říkávala: Rozjetý kolotoč se nikdy nezastaví. Nemůžete vystoupit.

11×09 Where Do We Go From Here

Začátek epizody:

Meredith: Při úrazu spustí tělo vlastní obranný mechanismus. Od první chvíle, kdy mozek přijme signál, že došlo ke katastrofě se krev valí k orgánům, které potřebují největší pomoc. Proudí do svalů, plic, srdce, mozku. A mozek rozhodne za celé tělo – buďto čelit nebezpečí, nebo utéct. Je to mechanismus chránící tělo před újmou. Před vědomím, že nastalá škoda, může být nevratná. Říkáme tomu ŠOK.

Konec epizody:

Meredith: Když šok odezní… Když vašemu tělu dojde, že došlo ke zranění… Když se přestane bránit… Je to okamžik plný hrůzy. Jste zranitelní. Reakce na šok nás má chránit a mohla by nás i zachránit.

11×10 The Bed’s Too Big Without You

Začátek epizody:

Meredith: V Maine našli muže, který žil 30 let úplně sám v lesích. Říkali mu poslední pravý poustevník. 30 let bez hřejivého lidského doteku. Bez rozhovoru. Poustevník se mezi lidmi cítil osamělejší, než kdy jindy sám v lesích. Obklopený lidmi, ale tonoucí v samotě. Taková samota? Ta vás celého pozře.

Konec epizody:

Meredith: Když našli posledního pravého poustevníka, odvedli ho zpět mezi lidi. Většina lidí jej litovala, ale poustevník věděl něco, co ostatní ne. Věděl, že to nejdůležitější, i když s někým jste, že jste obklopený lidmi, jste prostě vy. Ten jediný, s kým můžete počítat, o kterého se můžete opřít a na koho se spolehnout. Musíte být vy. A jakmile si tohle uvědomíte, pak se samota stane vaší volbou.

11×11 All I Could Do Was Cry

Začátek epizody:

April: Máme takovou frázi, když někdo umře. Říkáme ji rodině zesnulého. Říkáme: Mrzí nás vaše ztráta. Je to taková příhodná, prázdná fráze. Ani za mák nevystihuje, co se v nich právě odehrává. Vyjadřujeme svůj soucit, aniž bychom vnímali jejich zoufalství. Chrání nás, před bolestí. Těžkou, skličující, vytrvalou bolestí. Té, co vás sežere zaživa. A den co den za to děkuji Bohu.

Konec epizody:

April: Takže se nemůžeme vcítit. Pokud pocítíme jen kousek lásky a radosti nebo naději, které budou muset dát pacientům sbohem. Nikdy nebudeme moci fungovat. Takže říkáme: Mrzí nás vaše ztráta. A doufáme, že vám to něco dá. Trochu podpory. Trochu klidu. Pochopíte, že je konec. Přinese to něco dobrého. Kousek krásy uprostřed něčeho temného. Nečekaný dar ve chvíli, kdy ho nejvíc.

11×12 The Great Pretender

Začátek epizody:

Meredith: Každý něco skrývá. Nemůžeme světu jen tak odhalit svá tajemství. Tak si ubližujeme a riskujeme, že ublížíme druhým. Musíme se rozhodnout, kolik toho prozradíme.A pravdu si nechat pro sebe.

Konec epizody:

Meredith: Nahání to hrůzu, odhalit druhému svou duši. Strach nás drží zpátky. Ale je to špatně? Možná. Asi ano. Ale stejně. Pomáhá to, být trochu záludný. Trochu se chránit. Nemůžeme na
sebe jen tak všechno vychrlit, odhalit se před Bohem a přede všemi. Protože jakmile je jednou pravda venku, musíme čelit sami sobě.

11×13 Staring at the End

Začátek epizody:

Nicole Hermanová: Nemám ráda otázky bez odpovědí. Jako: Co s námi bude po smrti? Tedy, fyziologicky vzato vím, co se stane. Ale co kromě toho opravdu následuje? Nic? To se vám honí hlavou, když vám dochází čas. Ale všechny otázky, na které nemám odpověď mě vytáčí. Proto mám ráda svou práci. Spravovat a rodit děti, tam žádná nejasnost není. Žádné otázky, jen odpovědi. Jasné, přesné a zřejmé odpovědi. A život. Krásný, nový život. Naděje pro budoucnost. Bože, mě to tak chybí!

Konec epizody:

Nicole Hermanová: Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co bude po smrti, nepřikládala jsem tomu moc váhy. Zajímal mě vždycky tenhle život. Co bych s ním měla udělat. Jak tu po sobě něco zanechat. Chtěla jsem nastavit nový směr. Zanechat po sobě odkaz. Aby můj život, mozek a mé bytí – aby něco znamenaly. Ale na co jsem opravdu nikdy nepomyslela, co mi nikdy nepřišlo na mozek, až do této chvíle. Aby to mohlo nastat, abyste něco znamenali a něco podstatné za sebou zanechali, tak musíte odejít.

11×14 The Distance

Začátek epizody:

Amelie: V roce 1888 William Williams Keen poprvé úspěšně odstranil mozkový nádor. Obrovská výhra. Nekecám. Klidně si to najděte. Ale už se moc nedočtete o tom, kolikrát se pokusil odstranit mozkový nádor neúspěšně. Prohry jsou nevyhnutelné. Chirurgové musí být stále připraveni na prohru. A v neurochirurgii s velkými nádory, máme tolik porážek co výher. Klíčové je, ať už vyhrajete, nebo ne, nikdy neselhat. A selžete jen tehdy, když nebudete bojovat. Takže bojujte, dokud to jen vydržíte. Vejtděte do arény s hlavou vzhůru a postavte se soupeři. A bojujte, dokud to vydržíte. Vždy vytrvejte. Nikdy se nevzdávejte. Nikdy neutíkejte. Nikdy neustupujte. Odveďte solidní boj. Bojujte. I když to jasně vypadá, že zase skončíte na lopatkách.

Konec epizody:

Amelie: Proč se vůbec snažíme, když jsou limity tak daleko a šance tak malé? Proč to nezabalíme a nejdeme domů? Bylo by to o tolik snazší. Je to proto, že za to snadné nás nečeká sláva. Snadné věci si nikdo nepamatuje. Pamatují si krev a kosti. A dlouhou, trýznivou cestu na vrchol. A tak se z vás stane legenda.

11×15 I Feel the Earth Move

Začátek epizody:

Meredith: Děti, klíče, rodinné album. To jsou věci, které si přehráváte v hlavě, než usnete. Jde o krátký seznam toho, co v případě katastrofy popadnete. Seznam vám dává pocit, že máte vše pod kontrolou. Děti. Klíče. Rodinné fotoalbum. Když vypukne požár…Když udeří tsunami…Když se doslova otřese země…Vybavíte si svůj seznam? Nebo se jen přikrčíte a schováte?

Konec epizody:

Meredith: Ten seznam toho, co v případě katastrofy popadnete. Děti, klíče, rodinné fotoalbum. Ten seznam vyletí oknem. Protože když udeří takováhle katastrofa, musíte přemýšlet, zda to není ta žena, co šoustá s vaším manželem. To je úplně jiné zemětřesení.

11×16 Don’t Dream It’s Over

Začátek epizody:

Meredith: Učíme rezidenty, že pokud slyší klapot podkov, jsou to obvykle koně, ne zebry. Znamená to, že ta nejzřejmějsí odpověď je obvykle správná. Doktorům to pomáhá držet se správné cesty. Držet se pravdy. Zachraňovat životy. I díky tomu jsem dobrým chirurgem. Když uslyším klapot podkov… (koní), vždycky si představím koně. I ve chvílích, kdy bych neměla.

Konec epizody:

Meredith: Všechno vždy není tak, jak se zdá. Někdy je to jen předzvěst něčeho většího, pod povrchem. Příznaky, výstražné praporky, varovná znamení. Věci, na které bychom si měli dávat pozor. Věci, které bychom neměli ignorovat. Věci, které jsou špatné, co nám mohou opravdu ublížit. Věci, které už možná nespravíte.

11×17 With or Without You

Začátek epizody:

Meredith: Jako malá jsem si hrávala s máminým videem. Rozebrala jsem ho na jednotlivé díly a pak ho zase poskládala. Ale jak byste čekali, vždycky mi pár kousků zbylo. A já moc nevěděla co s nimi. Tak co s tím kouskem uděláte? Zkusíte ho někam napasovat? Zkusíte to spravit? Nebo si řeknete, že to bez toho kousku nějak přežijete?

Konec epizody:

Meredith: Když bez určitých kousků přežijete dlouhou dobu, je snadné zapomenout, jak moc je potřebujeme. Zapomeneme na to, co jsme měli. Na to, jaké to je s nimi žít. Ne že je potřebujeme, ale že je chceme. A proto je pro nás tak důležité si to připomínat. Nezapomenout. Jen proto, že dokážeme bez něčeho žít, neznamená to, že musíme.

11×18 When I Grow Up

Začátek epizody:

Meredith: Představte si, o jakém životě jste snili. S kým jste si představovali, že budete. Práci, o které jste snili. Máte život, jaký jste si vysnili? Jste tím, kým jste chtěli být, když jste byli malí?

Konec epizody:

Meredith: Otevřete oči. Dobře se kolem sebe rozhlédněte. Co vidíte? Líbí se vám ten pohled? Vzpomeňte si na to, když jste byli malí. Máte život, jaký jste si vysnili? Nebo stále sníte o něčem lepším?

11×19 Crazy Love

Začátek epizody:

Meredith: Láska. Je vědecky dokázáno, že aktivuje stejné části mozku jako závislost. To nám dává pocit, že zvládneme cokoliv. Že můžeme být čímkoliv. Že dokážeme cokoliv. A jakmile to jednou ochutnáme, chceme víc.

Konec epizody:

Meredith: S láskou je to tak, že když je fajn, je hodně fajn. A když není, tak to bolí. A pokud to nedokážete udržet v rovnováze, zblázníte se z toho.

11×20 One Flight Down

Začátek epizody:

Meredith: Rezidentura je prakticky jen příprava na nejhorší. Můžeme být však sebepřipravenější, ale katastrofu předpovědět nedokážeme. Můžeme si představit své nejhorší obavy a předvídat katastrofu. Ale skutečná pohroma obvykle udeří znenadání. A když opravdu dojde na nejhorší…najednou nás to opravdu nepříjemně překvapí.

Konec epizody:

Meredith: Proč se dobrým lidem dějou zlé věci? Ptáme se na to tak často, až se z toho stalo klišé. Ale to je proto, že se dobrým lidem dějou zlé věci. Neustále. Můžete jen doufat, že až se to stane vám, budete vědět, co si počít… Jak to zvládnout… Jak to vydržet…Ale pravdou je, že netušíte, jak se zachováte v případě, že se naplní vaše nejhorší obavy. Nikdo z nás to netuší.

11×21 How to Save a Life

Začátek epizody:

Meredith: Když mi bylo pět, máma mě ztratila v parku. Moc si z toho nepamatuju. Až na jednu minutu, kdy jsem se vozila na kolotoči, a najednou – byla fuč. Už nevím, jak jsem ji našla, ani jak jsem se dostala domů. Pamatuji si jen, co následovalo. Řekla mi, ať se nebojím, že bude všechno dobrý. Je vtipné, jak paměť pracuje, co? Jsou věci, které si moc nepamatujete, a věci, na které nikdy nezapomenete. Rozjetý kolotoč se nikdy nezastaví.

Derekovo rozloučení s Meredith:: Miluju tě Meredith Greyová a chci s tebou strávit zbytek života. Jsi moje životní láska. Nemůžu tě opustit. Byla jsi jako závan čerstvého vzduchu. Jako kdybys mě zachránila. Miluju tě. Miloval jsem tě celou věčnost.
Takže… sbohem… Dereku.

Konec epizody:
Nemá.

11×22 She’s Leaving Home

Začátek epizody:

Elis Grey: Byl láskou mého života. Opravdu. Pochybuju, že kdy budu někoho milovat tak jako jeho. Jsem si jistá, že ne. Jak bych jen mohla? Ale je pryč, a o to jde. Je pryč a já jsem tady. Všechno teď vypadá jinak. Všechno je tak…jiné. Nevím, co dělat. Tedy vím. Vím, co bych měla dělat, ale…nevím. Přišla jsem o něj. Všechno se změnilo. A teď…je těžké to přijmout. Je pryč. Prostě pryč. A nejde ho přivést zpátky.

Elis Grey: Už si prostě nejsem ničím jistá. Přehrávám si to v hlavě znova a znova. Donekonečna. Stejně jako moje ostatní rozhodnutí i tohle je zásadní, Ale ne. Jsem na správném místě a rozhoduji se správně. To vím. Jen jsem nečekala, že to bude až tak moc bolet.

Meredith: Je pryč a já vím, že je pryč. A já se v posteli cítím tak sama. Jako bych nedokázala usnout sama.

Ellis Grey: Musím věřit, že existuje nějaký způsob. Musí existovat způsob, jak z toho kolotoče vystoupit, a začít znovu, od začátku. Musí existovat způsob, jak nechat minulost za sebou. Je to volba. Volba, kterou jsem učinila. Jít dál. Nechat tohle za sebou.

Meredith: Zvládnu to. Zvládnu to. Musím udělat jediné… Začít.

11×23 Time Stops

Začátek epizody:

Meredith: Když jste na sále, zastaví se čas. Přistoupíte ke stolu, zhodnotíte stav pacienta, chopíte se skalpelu, a pak se uzavřete do ulity. Jste jen vy a vaše operace. Ostatní nevnímáte. Čas, bolest, ani vyčerpání. Stává se to i v běžném životě, když se stane něco významného, tragického, tak ztuhnete. Stáhnete se do své šťastné ulity. Přijde vám to jako pár sekund. Ale pak se proberete a najednou koukáte, že je celý rok fuč.

Konec epizody:

Meredith: Jak znovu vkročíte do světa? Je to děsivé. Čas stál a teď se rozběhl a vy se rozhlížíte po záchranném člunu. Po něčem, co by vám dalo naději. Ale jste připraveni opustit svoji šťastnou ulitu a vykročit ven do toho velkého, oslepujícího, krvavého, hrozivého světa? Jste připraveni dosáhnout nemožného?

11×24 You’re My Home

Začátek epizody:

Meredith: Pamatuji si, jak mi ve škole řekli, že pocházím z rozvrácené domácnosti. Tak se tomu říkalo, když se vaši rodiče rozvedli. Ačkoliv rozvod byl to nejmenší, co ti mí kdy udělali. Když jsem to slyšela jako dítě, říkala jsem si, zda v rozvrácených domácnostech žijí zlomení lidé. Byla to hloupost, ale byla jsem jen dítě. Dodnes si s tím ale lámu hlavu.

Konec epizody:

Meredith: Můžete postavit dům z ničeho – postavit ho pevný, jak jen chcete. Ale domov je mnohem křehčí záležitost. Domov tvoří lidé, kterými ho naplníte. A ti lidé samozřejmě mohou být zlomení. Ale jak každý chirurg dobře ví, co je zlomené, to lze opravit. Každé zranění se dá vyléčit. Že i po té nejtemnější noci slunce znovu vysvitne.

BONUS – 1×13 Staring at the End

Řeč Amelie Shepherdové – příprava operace Dr. Hermanové:
Život si najde cestu. O evoluci života se dá dlouho a složitě mluvit, ale zjednodušeně se dá shrnout na – život si najde cestu. Život si vždy najde způsob, jak zůstat zachován. Vždycky. Život si najde cestu. Tohle je masivní astrocytom 4. stupně. Dobře se na něj podívejte. Pozorně. Na jeho velikost. Na to, jak napadá zdravou tkáň. Na jeho vaskulaturu. Je to krev, tkáň a maso. Roste. Přizpůsobuje se svému prostředí. Bojuje o přežití. O život. Je živý. Nechceme ho tak brát, ale je uhnízděný v lůnu lidského mozku, přiživuje se na úkor hostitele, roste a bojuje o přežití. Skoro jako plod.Jen pro vědu samu a pro legraci řekněme, že je přesně jako plod. Protože přesně jako zdravý plod vzkvétá. Dokonce jsou nádory, kterým rostou zuby, vlasy, zbloudilé oko. Je to hnus co? A to je přesně ono. Nikdo nechce mít v hlavě něco tak hnusného. Chci, abyste si na chvíli představili, že pro ten nádor jsme problémem my. My jsme ten parazit. To nebezpečí. Pro nádor jsme my rakovina. A co nádor? Nádor sám sebe vidí jako roztomilé, buclaté mimčo, kterému se chce na svět a my ho chceme zastavit, zničit. Pro nádor jsme my ta bezcitná vražedná monstra. Proč tohle dělám? Proč ho označuju za dítě a mluvím o jeho zabíjení? Protože takovýhle tumor si zaslouží respekt. Zaslouží si trochu lidskosti. Není to jen nádor. Je to důmyslnost. Síla. Přizpůsobivost. Poezie. Je to boží dílo. Je to živé. A jako každý živý tvor, chce zůstat naživu. A jako každý živý tvor se bude bít ze všech sil, aby přežil. A až tu lebku otevřu a stanu tváří v tvář tomu nádoru, tomu živému tvoru, bude skoro nemožné ho odstranit. Protože by radši zničil mozek, ve kterém žije, než odešel v pokoji do noci. Je to živé. A k čemu to celé směřuje? Život-si-najde-cestu.

Takže – náš nádor s pěkně buclatou tvářičkou, co se nám uvelebil v mozku, má své zvyky. Stejně každý den – den za dnem roste, rozšiřuje se, zabírá místo. To je ono. V podstatě se dotýká každé jednotlivé součástí v mozku. Vytlačuje už existující tkáň stranou, tlačí mozkovou hmotu pryč, aby zajistil místo pro sebe. Jak ho odstranit, aniž byste zničil mozek kolem něj? Jak zabít dítě, aniž byste zabili matku? Zírám na ty snímky a nádor z nich zírá na mě. Vyzývá mě, abych ho zkusila odstranit. Tento nádor je smělý a drzý. Myslí si, že tu velí. Že mu to tu patří. A pak začnete. To je ten nejvíc znepokojivý krok. Proniknout čepelí do toho měkkého, vyšpuleného kusu masa. Protože první řez nastaví rytmus celé operace. Každý další krok se od toho okamžiku odvíjí. Takže musíte být opatrní. Musíte si být jistí nebo budete mít potíže.

Léčba nádoru Dr. Hermanové pomocí ozařování se ukázala jako neúspěšná. Doufala jsem, že vysoké dávky ozařování zmenší okraj nádoru, ale v tomto okamžiku se tento směr léčby jeví jako nerealistický. Ale to nestačí k tomu, abych s tím skončila. Tento nádor je nelítostný, děsivý a útočný. Ale to já taky. Nejdříve musím vidět celý nádor, každý jeho záhyb, zvlnění i hřeben. Takže zavedu fluoresceinové barvivo, abych viděla vykreslení každého záhybu, abych mohla předvídat každý možný problém, než nastane. Nechci mu dát ani špetku šance.

Nejdůležitější částí mozku je nepochybně ta, která nám dovoluje doufat. Snít. Představovat si. Ta jedinečná, skoro nezměřitelná část, která vás dělá vámi. A mě mnou. A všechny všemi. Nazývá se firnisem, ale já jí říkám „snící schránka“. Otázka zní: Co se s ní stane, když je napadena. Když je nádor tak velký a dožaduje se místa a vysává snící schránku do sucha? Když přebere kontrolu, krade naděje a sny. Představte si, že je nádor vyjmut, co tu vlastně zbyde? Nebo spíš – KDO tu zbyde? Nic? Nikdo?

Tohle je chvíle, kdy se to může rychle a divoce zvrtnout. Nepochybně ta nejnebezpečnější a nejošidnější část celé operace. Zároveň musí proběhnout co nejrychleji. Všechny kroky a pohyby do této chvíle položily tomuto okamžiku základy. Okamžiku, kdy uložím radioaktivní semena. Vyžaduje to preciznost, přesnost a rychlost. Věci, které spolu moc ruku v ruce nejdou. Představte si, jak zvedáte zrnka soli chňapnou. Tohle budu provádět v mozku. Ale až to udělám…Až umístím poslední semena, pak už to bude brnkačka. Dobrou a páček, nádorové mimčo. Bylo to s tebou skvělé, ale je konec. Tahle operace vstoupí do historie…