7×1 With You I’m Born Again

Začátek epizody:

Meredith: Každá buňka lidského těla se v průměru každých 7 let obrodí. Podobně jako hadi i my v podstatě svlékáme kůži. Z biologického hlediska se stáváme zbrusu novými lidmi. Možná vypadáme stejně, nejspíše asi vážně ano, protože ona změna u většiny z nás není vůbec patrná, ale stejní ani v nejmenším nejsme. Jsme jiní lidé, docela a navždy.

Konec epizody:

Meredith: Když občas řekneme něco v tom smyslu, že “se lidé nemění”, dohání to vědce k šílenství. Protože změna je v celé vědě doslova jedinou konstantou. Energie, hmota, vše se neustále mění a proměňuje, splývá a rozplývá, roste a umírá. Právě lidská snaha zůstat stejnými jde proti přírodě. Naše tíhnutí k dřívějšímu stavu věcí namísto přijmutí toho současného, lpění na starých vzpomínkách namísto tvorby nových… Setrvávání ve víře, že vše v našem životě je trvalé, a to i navzdory veškerým vědeckým údajům. Změna je stálá a trvalá. Jakým způsobem ji prožijeme, je ale jen na nás. Může s sebou přinést pocit umírání a nebo dostání druhé šance na život. Jestliže roztáhneme prsty, povolíme stisk, poddáme se jí, může na sebe vzít podobu čistého adrenalinu, jako bychom každou chvilkou mohli dostat další šanci žít, jako bychom každou chvilkou… …mohli být znovuzrozeni.

7×2 Shock to the System

Začátek epizody:

Meredith: Že blesk nikdy neuhodí dvakrát na stejné místo se sice říká, ale ve skutečnosti je to jen mýtus. Příliš často se to ale nestává. On se totiž blesk většinou osvědčí hned napoprvé. Když vámi projede 30 tisíc ampérů, tak to vážně pocítíte. Může vám kompletně vymazat paměť. Může vás popálit, oslepit, zastavit vám srdce, a způsobit masivní vnitřní poranění. Třebaže ale úder blesku netrvá déle než zlomek sekundy, může vám navždy změnit celý život.

Konec epizody:

Meredith: Blesk jen zřídkakdy uhodí dvakrát na stejné místo. I do vás udeří nanejvýš jednou za život, a to i přesto, že se může zdát, že vámi neustále probíjí, zas a znovu. Všechna bolest ale nakonec přejde, počáteční šok odezní… a vy se začnete hojit, abyste se zotavili z toho, na co jste ani nemohli být připraveni. Někdy vám ale štěstěna nahraje do karet. Jestliže se ocitnete na tom správném místě v ten pravý čas, může do vás praštit sebesilnější blesk… a vy i přesto budete mít šanci na přežití.

7×3 Superfreak

Začátek epizody:

Meredith: Většina chirurgů byla v dětství za podivíny. Zatímco si ostatní děti hrály venku, my trčeli zavření v pokojících,učili se nazpaměť tabulku prvků, hodiny se hrbili se nad dětskými mikroskopy nebo rozpitvávali svou první žábu. Představte si, jak nás překvapilo a uklidnilo, když jsme vyrostli a zjistili, že na světě existují lidé právě tak podivínští, jako my sami…s těmi samými mikroskopy, mrtvými žábami a stejným nevysvětlitelným nutkáním rozebírat lidi na kousky.

Konec epizody:

Meredith: Nikdo se podivínem nestane dobrovolně. dokud už není příliš pozdě na to, cokoliv změnit. Nezáleží ale na tom, jak velkými podivíny se stanete.Pořád totiž existuje naděje, že na vás někde někdo čeká. Ledaže by tedy už neudělali krok kupředu. Když totiž přijde na lásku, ani podivíni nemohou čekat věčně.

7×4 Can’t Fight Biology

Začátek epizody:

Meredith:Biologie nám do značné míry předurčuje život. Již od chvíle narození víme, jak dýchat a jíst a jak stárneme, objevují se stále další instinkty-Začínáme si bránit vlastní území, učíme se soupeřit, a hledáme bezpečný úkryt. Nejdůležitějším instinktem je ale pud rozmnožování. Někdy se k nám ale biologie otočí zády. Ano, biologie občas stojí za dvě věci.

Konec epizody:

Meredith:Biologie nám velí, že jsme, kým jsme, už od narození, že je naše DNA vytesaná do kamene a dočista neměnná. DNA ale nezodpovídá za celé naše bytí. Jsme lidé, život nás mění. Rozvíjíme své nově nabyté vlastnosti, zmírňujeme obranu svého území, přestáváme soupeřit, učíme se ze svých chyb, čelíme svým největším obavám.Ať už pro dobro věci nebo zlo, nalézáme způsoby, jak se vyzdvihnout nad svou biologii. Hrozí nám tím ovšem riziko, že se změníme natolik, že sami sebe ani nepoznáme. Nalézt cestu zpátky pak může být dost obtížné. Na to totiž neexistuje žádný kompas ani mapa. Musíme jen zavřít oči, učinit krok vpřed a doufat, že se tam s pomocí Boží dostaneme.

7×5 Almost Grown

Začátek epizody:

Meredith:Výcvik lékařů probíhá pomalu. Jsou pod neustálým dohledem, při cvičení se na žábách, vepřích, mrtvých lidech a pak i lidech živých. Prochází nelítostným drilem, jsou vychováváni jako malé děti a nakonec se na ně vezme chladná pokovaná bota, která je vykopne z rodného hnízda.

Konec epizody:

Meredith: Všichni chceme dospět. Zoufale se snažíme toho dosáhnout, čapnout všechny příležitosti za pačesy, žít. Tolik se zaměstnáváme snahou vyletět z hnízda, že ani v nejmenším nemyslíme na fakt, že tam venku bude zima, zatraceně velká zima. Dospívání s sebou totiž občas nese nutnost nechat někoho v prachu cesty. Když si potom uvědomíte, že stojíte na vlastních nohách, zjistíte, že jste úplně sami.

7×6 These Arms of Mine

-nejsou

7×7 That’s Me Trying

Začátek epizody:

Meredith: Otázka, kdy se před vámi naposledy vysvlékla naprostá cizinka do naha, ukázala prstem na olbřímí fialový flek na zádech a zeptala se: “Co je kruci tohle?” Pokud jste někdo normální, pak je doufejme odpovědí “nikdy”. Pokud jste ale lékaři, odpověděli byste spíše: “Tak před 5 minutama.” Lidé od doktorů očekávají, že budou mít na vše odpověď. Pravdou je, že i my si s oblibou namlouváme, že všechno víme. Lékaři jsou v podstatě všeználkové, ale jen do chvíle, než se namane něco, co nám připomene, že je to naopak.

Konec epizody:

Meredith: Všichni hledáme odpovědi: v medicíně, v životě, ve všem. Někdy se námi hledané odpovědi skrývají hned pod povrchem. Jindy nalezneme odpovědi, aniž bychom si uvědomili, že jsme se vůbec na něco ptali. Někdy nás odpovědi mohou naprosto překvapit. A někdy, ačkoliv už jsme třeba nalezli tolik hledanou odpověď, nám nezbyde nic, než celá kupa zavšivených otázek.

7×8 Something’s Gotta Give

Začátek epizody:

Meredith: Lidské tělo je soustavou pod vysokým tlakem. Tlak krevní potom vyjadřuje sílu, kterou nám tepnami pulzuje krev. Tento tlak je třeba držet v normě. Tlak nízký nebo nedostatečný může způsobit slabost či selhání. Skutečné problémy ale vyvstanou teprve s tlakem příliš vysokým. Jestliže tlak i nadále stoupá, je zapotřebí bližší prohlídky. Vysoký tlak je totiž nejlepším ukazatelem toho, že je něco strašlivě v nepořádku.

Konec epizody:

Meredith: Každá soustava pod vysokým tlakem potřebuje odpouštěcí ventil, vždy musí existovat způsob, jak snížit zátěž a napětí dříve, než se stane neúnosným. Musí existovat způsob, jak si ulevit, protože když tlak nenajde žádnou cestu ven, vytvoří si ji sám a celá soustava exploduje. Právě tlak, který na sebe sami vyvíjíme, se snáší nejobtížněji. Tlak, abychom se zlepšili, až nad vlastní očekávání. Tenhle tlak nikdy nepolevuje, namísto toho jen stoupá a stoupá a stoupá…

7×9 Slow Night, So Long

Začátek epizody:

Meredith: My, lékaři, se mnohdy pyšníme tím, že v podstatě dokážeme spát i ve stoje. Jednoduše kdykoliv a kdekoliv. Jde ale spíš o pýchu falešnou. Pravdou totiž je, že po 20 hodinách beze spánku, ať už jste doktoři nebo ne, byste do práce stejně tak mohli přijít úplně namol. Není proto divu, že počet smrtelných lékařských pochybení stoupá právě v noci, kdy coby lékaři se vší pýchou spíme za pochodu. V nedávné době nám tuto společnou pýchu pošlapala a našim egům ublížila nová nařízení, podle kterých musíme před noční směnou prospat celý den. My z toho nadšení vůbec nejsme, ale coby někdo, kdo jednoho dne může potřebovat lékařskou péči, byste vy měli být radostí bez sebe.

Konec epizody:

Meredith: Pod pláštěm noci lidé dělají věci, kterých by se v ostré záři dne nikdy neodvážili. Rozhodnutí se nám zdají moudřejší a lidé smělejší. S východem slunce však musíte přijmout zodpovědnost za to, čeho jste se dopustili pod rouškou tmy, a nastavit tvář mrazivé a oslepující záři dne.

7×10 Adrift and at Peace

Začátek epizody:

Meredith: Prvních 24 hodin po operaci je nejkritičtějších. Každý nádech a každá vyloučená kapička tekutiny se pečlivě zaznamená a analyzuje, oslaví a nebo opláče. Jenže co těch dalších 24 hodin? Co se stane, když se jeden kritický den protáhne ve dva, a z týdnů se stanou měsíce? Co se stane, když pomine akutní nebezpečí, když se odpojí veškeré přístroje, a když odejde i ten poslední tým lékařů a sester? Na sále vám zachrání život, ale teprve po operaci, po samotném zákroku, se začnete hojit. Jenže co když ono hojení ne a ne přijít?

Konec epizody:

Meredith: Cílem jakékoliv operace je plné uzdravení pacienta, aby se po ní cítil lépe než předtím. Některým pacientům se rány zhojí rychle a oni ucítí okamžitou úlevu. Jiní se hojí jen velmi pozvolna a tak trvá třeba celé měsíce či roky, než si konečně uvědomí, že je všechna bolest už přešla. Skutečnou výzvou po každé operaci je tedy především trpělivost. Jestli ale přežijete prvních pár týdnů a měsíců, jestli uvěříte, že úplné zotavení není nemožné, tak svůj život můžete vyrvat ze spárů osudu. I tak ale s tímhle “jestli” kráčíte po hodně tenkém ledě.

7×11 Disarm

Začátek epizody:

Meredith: Lékařství je do jisté míry věda, podle mě je ale částečně stejně tak i uměním. Co se lékařů, kteří v medicíně vidí jen vědu, týče, je lepší se jim vyvarovat, obzvlášť když se vám ne a ne zastavit krvácení nebo když vám dítě křičí bolestí. Kliničtí lékaři se řídí zajetými postupy. Umělci dávají na svůj cit. Umělci dokáží vycítit vaši bolest a jsou ochotni zajít do extrémů, aby vás jí zbavili. Právě tato extrémní opatření stojí na hranici mezi vědou a uměním.

Konec epizody:

Meredith: Chirurgie je extrémní obor. Řežeme do těla, vykrajujeme z něj kousky, a co nám zbyde, dáme zpátky dohromady. Ještě že nedostáváme do rukou život spolu se skalpelem, protože pokud by tomu tak bylo, tak bychom ve chvíli bolesti začali řezat a řezali a řezali. Věc se má tak, že co skalpelem odřízneme, už nikdy nejde vrátit zpět. Takže přesně, jak jsem řekla: ještě že tak.

7×12 Start Me Up

Začátek epizody:

Meredith: Všechny začátky si lidé strašlivě idealizují. Začít nanovo a s čistým štítem, svět vám bude ležet u nohou. Ať už si ale brousíte zuby na jakékoliv dobrodružství, zůstáváte pořád sebou samým. Do každého životního začátku si s sebou berete svoje vlastní já, tak kde se má vzít všechna ta novota?

Konec epizody:

Meredith: Právě po tom všichni touží, že? Po čistém štítu, novém začátku? Jako by pak snad mělo být všechno jednodušší. Zeptejte se ale toho chlapíka, co neustále valí balvan do kopce. Na novém začátku není nic jednoduchého. Vůbec nic.

7×13 Don’t Deceive Me (Please Don’t Go)

Začátek epizody:

Meredith: Lékaři v jednom kuse klamou, na složité otázky dávají vyhýbavé odpovědi. Než abychom se vám zmínili o pooperačních bolestech, řekneme, že “pocítíte trochu nepohodlí.” Když nám neumřete, povíme vám, že “operace proběhla v pořádku.” Největším lékařským klamem je ale bez pochyby placebo. Polovině pacientů říkáme pravdu, a u té druhé se modlíme, aby zabralo samotné placebo. Namlouváme si pak, že se jim ve víře v brzkou pomoc beztak uleví, zatímco je ve skutečnosti posíláme na smrt.

Konec epizody:

Meredith: Lékaři klamou každý den. Své pacienty i vlastní rodiny. V nejhorším případě  však klameme sami sebe. Právě z tohoto důvodu nám občas trvá tak dlouho, než si uvědomíme, že jsme měli pravdu celou tu dobu přímo před sebou.

7×14 P.Y.T. (Pretty Young Thing)

Začátek epizody:

Meredith: Pro lékaře je jednou z nejtěžších věcí naučit se stanovovat priority. Učíme se dělat první poslední, aby od nás pacient mohl odejít po svých. Jestliže ale jeho záhrana vyžaduje amputaci nohy, jsme naučeni mu ji bez zaváhání uříznout. Něco takového se vám pod kůži nedostane snadno, vždycky si ale stačí položit jedinou otázku: O jak vysokou sázku se hraje? Oč můžeme přijít, nebo co získat? Ve výsledku jsme totiž všichni pouzí hazardéři, co se snaží neprohrát kalhoty.

Konec epizody:

Meredith: Chirurgie je hrou vysokých sázek. Ať už je ale sázka sebevyšší, dříve či později musí rozum ustoupit pocitu. A to vás možná, ale jen možná, přivede přesně tam, kam jste se od samého začátku měli dostat.

7×15 Golden Hour

Začátek epizody:

Meredith: Kolik toho člověk dokáže během hodiny zvládnout? Třeba zajet do obchodu? Prosedět ji v koloně? Dát si v autě vyměnit olej? Když se nad tím zamyslíte, hodina zase tak dlouhá není. 60 minut. 3 600 sekund. Toť vše. V lékařství ovšem dokáže pouhá hodina rozhodnout úplně o všem. Nazýváme ji “zlatá hodinka”. Jde o začarovaný úsek času, v jehož moci je rozhodnout, jestli nám pacient přežije anebo zemře.

Konec epizody:

Meredith: Hodina, pouhopouhá hodina dokáže vše navždy změnit. Jediná hodina vám může zachránit život. Během hodiny můžete naprosto změnit svůj názor. Někdy si hodinu sami věnujeme jako dar. Pro někoho hodina vůbec nic neznamená. Jiným ta samá hodina ale může od základu změnit celý život. Ve finále jde ale vždy o jedinou hodinu, jednu z mnoha, po které přijde ještě spousta dalších. 60 minut, 3 600 vteřin. Toť vše. Pak to celé začíná nanovo a kdo ví, co jen přinese další hodina?

7×16 Not Responsible

Začátek epizody:

Meredith: Všichni mají za to, že nad lékaře není zodpovědnějších lidí. Vždyť v rukou svírají životy. Je na ně spoleh. Ti přece nikdy nepřehlédnou žádnou důležitou maličkost, nikdy neučiní žádné na výsost špatné rozhodnutí. To by přece nebylo dobré, že?

Konec epizody:

Mered

ith: Za své pacienty jsme zodpovědní. Problémem je, že v práci spotřebujeme veškerou prozřetelnost, kterou máme, a ve vlastním životě pak nedokážeme nic řádně promyslet. Nečiníme správná rozhodnutí.Ta jsme dělali celý den v nemocnici. Když přijde řada na nás, jsme naprosto nemožní. Stojí to ale vůbec za to? Být zodpovědnými? I když budete nakrásně brát vitamíny, platit daně a nikdy nepředbíhat ve frontě, vesmír vám bude dál do náruče vodit lidi, hodné vaší lásky, a pak vám je nechá jako vodu protéct mezi prsty. A co vám potom zůstane? Leda vitamíny… a víc nic.

7×17 – This Is How We Do It

Začátek epizody:

Meredith: Odpadlíci. Čímani nedbalí pravidel. Gangsteři se skalpely. Přesně takhle o sobě smýšlíme. Přijdeme si pak drsní a sexy. Potíž je v tom, že to není tak docela pravda. V jádru jsme nesmělé bačkory a pravidla zarytě dodržujeme. Stanovené postupy neporušujeme, nýbrž se jimi do puntíku řídíme. Pokud bychom totiž dané postupy nedodržovali, začali by nám umírat pacienti a z nás by se namísto drsňáků stali břídilové.

Konec epizody:

Meredith: Tomuto dilematu se žádný lékař nevyhne: Raději hrát na jistotu a řídit se zavedenými postupy a nebo zariskovat a vymyslet si vlastní? Risk se může vyplatit, ale také šeredně vymstít. Tu a tam se musíte ovšem i přesto postavit na zadní a zvýšit sázky na maximum. Když pak dosáhnete kýžených výsledků, tak máte pocit, jako by vám patřil svět. Jenže když to nevyjde…?

7×18 – Song Beneath the Song

Začátek epizody:

Meredith: Mozek je nejtajuplnějším orgánem lidského těla. Učí se, mění se a přizpůsobuje. Dává nám vědět co vidíme, co slyšíme. Umožňuje nám pociťovat lásku. Podle mě se v něm skrývá lidská duše. Můžeme ho zkoumat sebevíc, nikdo ale neodhalí, jak nám uvnitř lebek všechna ta choulostivá a jemná šedá hmota mozková funguje. A když dojde k jeho poranění, když lidský mozek přijde k úhoně, inu, právě tehdy se stává o to tajuplnějším.

Konec epizody:

– není

7×19 – It’s a Long Way Back

Začátek epizody:

Meredith: Krátce po úrazu je naše tělo nejzranitelnější. Reakční doba je rozhodující. Proto jste také nepřetržitě obklopeni lidmi: lékaři, sestrami, specialisty a techniky. Chirurgie je týmovým sportem, ve kterém si všichni sahají na samotné dno, aby vás dali zpátky do kupy. Operace je ovšem sama o sobě úrazem. Teprve po jejím dokončení se mohou rány začít hojit. Tento proces nazýváme zotavení.¨ Zotavení už týmová hra není. Jde spíše o osamělý běh na dlouhou trať. Běh vleklý, vyčerpávající a plný drásavé samoty.

Konec epizody:

Meredith: Délka zotavení se odvíjí a ne vždy skončí úspěchem. Můžeme se sice snažit sebevíc, od rozsahu poranění, některé rány se ale nikdy nezhojí. Někdy je třeba následkům přizpůsobit celý způsob života. To když se vše od základu radikálně změní, změní příliš na to, aby bylo cesty zpět. To se pak ani nemusíte sami poznat. Jako byste se ani v nejmenším neuzdravili. Stane se z vás docela jiný člověk a začnete žít nanovo.

7×20 – White Wedding

Začátek epizody:

Meredith: Bakterie, choroby, toxiny. Naše těla z kontaktu s nebezpečím nikdy nevyjdou, s nástrahami skrytými přímo pod povrchem. Ať už si to uvědomujete či nikoliv, vaše tělo se neustále něčemu brání. Při každém mrknutí v slzách odplavujete tisíce nechtěných mikrobů. Vdýchnete příliš mnoho pylu a přijde na vás kýchnutí. Tělo pozná, kdy má co do činění s něčím, co do něj nepatří. Tělo vetřelce odhalí, vypustí na něj bílé krvinky a zaútočí. Čímž předejdeme poškození mozku.

Konec epizody:

Meredith: Když už si myslíme, že máme všechno promyšlené, vesmír nám hodí klacek pod nohy. Musíme tedy začít improvizovat. Štěstí nacházíme na nečekaných místech. Nalézáme cestu zpět k tomu, co je nejdůležitější. Vesmír už je prostě takový. Občas je ochoten udělat první poslední, aby nás dostal přesně tam, kde máme být.

7×21 – I Will Survive

Začátek epizody:

Meredith: Každý si vyslechl to samé. Jde o jednu z věcí, které se učí v sedmé třídě na přírodovědě. Kdo se nepřizpůsobí, zemře. Přizpůsobit se ale není snadné. Musíte bojovat se svými soupeři, odrážet jejich útoky a občas je i připravit o život. Abychom přežili, před ničím se nezastavíme.

Konec epizody:

Meredith: Kdo se nepřizpůsobí, zemře. Ať tu poučku vyslechneme sebevíckrát, její obsah zůstává stejně nesnadným. Problém spočívá v tom, že jsme jen lidé a toužíme více než jen po přežití. Prahneme po lásce, bažíme po úspěchu. Chceme být co možná nejlepší, takže se bijeme jako lvi, abychom to všechno získali. Každá drobná prohra nám totiž až příliš připomíná smrt.

7×22 – Unaccompanied Minor

Začátek epizody:

Meredith: Odjakživa jsem říkala, že samotné by mi bylo lépe. Měla bych svou práci a přátele, ale někoho, od nějž by se mi odvíjel celý život? To za ty starosti nestojí. Jenže člověk míní, život mění.

Konec epizody:

Meredith: Že by mi bylo lépe samotné jsem neříkala bezdůvodně. Nemyslím si, že samotná bych byla šťastnější. Jde jen o to, že pokud bych někoho milovala, a náš vztah se potom rozpadl, nemusela bych to přežít. Být sama je jednodušší. Co když totiž zjistíte, že lásku potřebujete a najednou o ni přijdete? Co když se vám zalíbí a začnete na ni spoléhat? Co když dovolíte, aby se vám od ní odvíjel celý život a ona se vám pak rozpadne v prach? Je takovou bolest vůbec možné přežít? Přijít o lásku je jako trpět na mučidlech, jako pomalá smrt, Jediný rozdíl spočívá v tom, že smrt jednou skončí. Ale tohle? Tohle může trvat věčně.

————————————————————————————-

Část rozumů pro vás zpracovala Slidak, které patří velké díky.