Hraje ho:

Kevin McKidd (*9. 8. 1973, Elgin, Moray, Skotsko, VB)

————————

Známý z:

Trainspotting, Psí vojáci, Poslední legie, Rebelka, Percy Jackson: Zloděj blesku, Království nebeské, Řím, Hannibal – Zrození, Bunraku, Jak na ženský, Comes a Bright Day, The Great Ghost Rescue, Jak ukrást nevěstu, One Night in Emergency, Cestovatel, Does God Play Football, The Rocket Post, Jen jedna šance, The Purifiers, 16 let s alkoholem, Život potom, Spiknutí střelného prachu, Max, Nicholas Nickleby, That Old One, Anna Karenina, North Square, Kouzelná země skřítků, Acid House, Surovec, Small Faces, Muž v hlavní roli, Za přední linií, Richard II., Ložnice a kuloáry, Hideous Kinky, Páté přes deváté

————————

Bio:

V Chirurzích má Kevin McKidd sice parádní americký přízvuk, pokud jste ho ale někdy slyšeli v nějakém rozhovoru, museli jste poznat, že z Ameriky tak docela není. Narodil se totiž ve Skotsku do rodiny Kathleen a Neila McKiddových, povoláním sekretářky a instalatéra. Sám o sobě prohlásil, že byl jako malý tak trochu tlouštík, kterému vůbec nešly sporty. Když trochu povyrostl, založil si s kamarády rockovou kapelu. Co se vzdělání týče, Kevin chodil na obyčejnou základku v městečku Seafield, pak ale nastoupil na Elgin Academy a stal se členem místního amatérského divadelního spolku, nazvaného Moray Youth Theatre.

Divadlo ho bavilo, ale i tak si plánoval, že se dá na studium inženýrství. Do tohoto oboru dokonce nastoupil – na University of Edinburgh – ale zanedlouho si uvědomil, že ho to zas tak nebaví a přestoupil na divadelní vědy na Queen Margaret College, naštěstí rovněž v Edinburgu. Aby získal nějaké zkušenosti, hrál při studiích s univerzitní divadelní společností Bedlam Theatre, nejvíce pak konkrétně s improvizační komediální skupinou The Improverts.

Jakmile si Kevin dodělal bakaláře, začal se ucházet o role ve filmu. A hned zkraje kariéry se mu povedl hotový majstrštyk – v roce 1996 získal jednu z hlavních rolí ve filmu Trainspotting, která ho rázem vyšvihla mezi hereckou elitu. Drobná zajímavost: Kevin byl jediným hercem, který ve filmu ztvárnil jednu z vedoucích postav, co při vypuštění snímku do kin neměl svůj vlastní plakát. Ne snad proto, že by si ho nezasloužil – ihned po natáčení si ale sbalil kufry, odjel na dovolenou a prošvihnul tak focení. Zajímavé je, že jelikož to byl důvod dost prozaický, marketingová a PR agentura se to snažila zaobalit a podat tak, že Kevin na focení nemohl dorazit proto, že byl nemocný. No, každopádně pech.

Čas na oplakávání naštěstí moc neměl, protože jakmile se z Trainspottingu zaslouženě stal hit, začaly se Kevinovi hrnout další nabídky (a to se mu přitom práce na tomhle snímku moc nelíbila: „Natáčení Trainspottingu jsem si moc neužil. Celou dobu jsem si připadal jak ryba na suchu.“). Ještě roku 1996 se objevil ve vánoční epizodě seriálu Father Ted a filmu Small Faces a hned rok poté ve filmech Behind the Lines a Richard II. A když máte na „sívíčku“ komerční hit (před uvedením Harryho Pottera byl Trainspotting nejvýdělečnějším filmem britské kinematografie a v podstatě jen díky jeho monumentálnímu úspěchu došlo k oživení britského filmového průmyslu) a Shakespeara, ve světě se už coby herec neztratíte.

Kevin začal skákat z jednoho projektu do druhého – jen v roce 1998 mělo premiéru pět projektů, v nichž účinkoval: filmy Surovec, Ložnice a kuoáry, Hideous Kinky a Acid House a seriál Looking after Jo Jo. Rok nato se objevil v Kouzelné zemi skřítků a filmu Páté přes deváté. Ten druhý titul byl pro Kevinovu pozdější, chirurgičtější (mrk, mrk, díl 7×18, mrk, mrk) tvorbu poměrně důležitý, protože se v něm hodně zpívá a Kevin si všechny vypalovačky střihnul sám.

Rok 1999 byl pro Kevina zlomový i z osobních důvodů – právě tehdy se oženil s Jane Parkerovou, s níž je dodnes. Mají spolu dvě děti, syna Josepha (narozeného v roce 2000) a dceru Ionu (2002). Kevin s rodinu bydlí po většinu roku – když se natáčí Chirurgové – v Los Angeles, ale o vysílacích pauzách, respektive kdykoliv to jen jde, společně jezdí zpátky do jeho rodné země. V tom se mu ani nemůžeme divit – má strašně rád dobrou skotskou a haggis. To první si sice může koupit i v Americe, ale tam to určitě není ono, a to druhé v USA nedostane, ani kdyby se rozkrájel. Haggis se totiž do Států kvůli tomu, že se při jeho výrobě používají ovčí plíce, nesmí vyvážet.

Jak už bylo zmíněno, Kevin je nesmírně pracovitý, takže v následujících letech hrál a hrál. Nemá cenu tu vypisovat seznam všech filmů a seriálů, v nichž se vyskytnul – ten ostatně máte nahoře. Z těch zajímavějších projektů ale určitě stojí za zmínku minisérie Anna Karenina (z roku 2000, Kevin tu hrál Vronskyho) a Spiknutí střelného prachu z roku 2004. Jde rovněž o minisérii z produkce BBC, ve které si Kevin střihnul postavu Jamese Hepburna, čtvrtého hraběte z Bothwellu a třetího manžela skotské královny Marie. Drobný hlod: Původní anglický název tohoto projektu je Gunpowder, Treason & Plot, což odkazuje na onen nechvalně proslulý pokus vyhodit do povětří budovu britského parlamentu v Londýně, respektive na básničku tak úžasně citovanou Hugem Weavingem ve filmu V jako Vendetta.

Remember remember the fifth of November:
Gunpowder, treason and plot.
I see no reason why gunpowder, treason
Should ever be forgot.

Z filmů první poloviny první dekády nového milénia pak nemůžeme opomenout trháky Království nebeské Ridleyho Scotta a Psí vojáci Neila Marshalla, adaptaci knižní klasiky Nicholas Nickleby nebo film 16 let s alkoholem, za nějž byl Kevin nominovaný na ceny BAFTA Scotland a British Independent Film Award. Protože je Kevin jedním z té hrstky herců, co hodně pracovali jak v Británii, tak i v Americe, může mezi přístupy k řemeslu dobře porovnávat: „Tady v Americe se pracuje mnohem déle, každý den od nevidím do nevidím. Profesionalita všech herců a členů štábu mi ale vždy vyrazí dech.“ Že by na slovech téhle slečny tedy přeci jen něco bylo?

Mezi lety 2005 a 2007 hrál Kevin v Římě, seriálu z produkce HBO. Ztvárnění postavy Lucia Vorena mu jednak přineslo ódy kritiky, ale především ho to představilo běžnému americkému divákovi. Fun Fact: Díky Římu se HBO přestala bát vysokých rozpočtů pro své seriálové milášky a zavalovala tenhle výstavní kousek televizní filmařiny penězi. Jen díky Římu měl proto David Benioff a Dan Weiss připravenou půdu, když se šéfy HBO snažili přesvědčit, že si těch pět miliónu na epizodu Hry o trůny nejen zaslouží, ale že se to stanici bohatě vrátí (a tím pádem se jí taková investice i vyplatí). Fun Fact No. 2: Zatímco v Římě si Kevin zahrál Římana (vydržte, nesmějte se, tohle má pointu), v Poslední legii, filmu z roku 2007, hrál Barbara – příslušníka skupiny národů, kteří byli dlouholetými nepřáteli Římské říše. Přirovnejme si to k tomu, že je to jako by Kevin ve stejnou dobu v různých médiích hrál zároveň otrokáře a otroka, zároveň Nacistu a Žida, zároveň Puritána a Indiána.

Mezi skončením Říma a nastoupením do Chirurgů si Kevin zahrál ve dvou poměrně velkých hollywoodských filmech – Hannibal – Zrození (na tuhle blbinku se snad ani nedívejte – jde sice o film, který chronologicky předbíhá Mlčení jehňátek a Červeného draka a jehož knižní předlohu napsal ten samý autor jako všechny ostatní knížky o Hannibalu Lecterovi, ale fakt to za to nestojí… on Thomas Harris i tu knížku samotnou napsal z donucení, když mu nakladatel připomenul a pohrozil, že práva dávno odprodal, takže když knihu nenapíše on sám, najmou si na to někoho jiného) a Jak ukrást nevěstu (tady si mimochodem zahrál se svým budoucím kolegou Patrickem Dempseym). Navíc se ještě stačil objevit v seriálu Cestovatel a shrábnout za svůj výkon nominaci na cenu Saturn.

A pak už přišel konečně rok 2008, kdy bylo oznámeno, že Kevin přijal roli v Chirurzích – nejdříve jen na několik dílů, později mu díky skvělé odezvě publika byla smlouva prodloužena a z Dr. Hunta se stala hlavní postava. Shonda o Kevinovi sama věděla hlavně díky Římu. V jednom ze svých rozhovorů se svěřila, že postavu od samotného počátku plánovala pojmout jako „starého dobrého trpícího hrdinu“. Kevin se o získání této role v rozhovoru pro časopis Marine Times sám docela rozpovídal: „Tři měsíce jsem zrovna točil jeden film, ale když měl syn narozeniny, podařilo se mi udělat si volno a odletět za rodinou do L.A. Vtom mi ale volá můj agent s tím, že se mám hned otočit, že se chce se mnou Shonda sejít a nabídnout mi roli ve svém seriálu. Já mu na to ale řekl, že se omlouvám, ale že nemůžu, a jestli by to nešlo odložit na druhý den. A protože jsou u Chirurgů co se rodinných záležitostí týče nesmírně chápaví, tak s tím neměli nejmenší problém. Jakmile mi řekli, co je ta postava zač, tak jsem měl rozhodnuto. Věděl jsem, že Owen Hunt do seriálu vnese úplně jiný druh energie a jiný úhel pohledu. Přišlo mi, že jeho příběh je na televizních obrazovkách, nota bene v hlavním vysílacím čase, nutné odvyprávět – jaké to je provádět úrazovou chirurgii ve válečných zónách a po návratu se pak pokoušet vrátit do normálního civilního života. Owen není jen další z řady zapomenutelných doktorů, co jen tak nakrátko přijdou a hned jsou zase pryč. Jeho postava upozorňuje na to, jak je těžké začít znovu žít v obyčejném světě poté, co člověk strávil tři roky ve válečné zóně.“

Kevin se také nechal slyšet, že ačkoliv mu práce na Chirurzích přišla od počátku skvělá, úžasná, parádní (já vám nevím, ale po všech těch letech a tuctech herců a hereček, co neustále omílají, jaká je to „paráda pracovat v tak úžasném kolektivu,“ jak se mají „všichni na place rádi,“ jak „se ve všem podporují,“ jak jsou „jako jedna velká rodina,“ bla, bla, bla, mám tendenci tyhle ódy nebrat vážně… ale možná jsem jen extra cynik), tak se jí v prvních chvílích trochu obával:

„Byl jsem na začátku poměrně nervózní, protože u každého svého předchozího projektu jsem byl vždycky od počátku natáčení. Všechno mi sice přišlo nové a neokoukané, ale to vůbec nevadilo, protože na tom byli všichni stejně – všichni jsme se museli seznámit a oťukat. V případě Chirurgů jsem ale byl nesvůj, protože zatímco pro mě byla práce na nich novinka, ostatní už byli mazáci. Jsem proto všem svým hereckým i nehereckým kolegům nesmírně vděčný za to, že ke mně byli od počátku tak milí a bez problému mě přijali mezi sebe.“

Kevin se nakonec v seriálu tak zabydlel, že mu samotné hraní v něm bylo po čase málo a rozhodl se pár dílů si i zarežírovat. Vše začalo dílem 7×13. Kevin stranou svého režijního debutu pronesl následující: „Chtěl jsem do toho jít už hrozně dlouho. Shonda Rhimes i ostatní producenti mě v tomhle snažení naštěstí podpořili a dali mi šanci si to zkusit. Když si vezmete, že natočit jeden jediný díl stojí asi 5 miliónů dolarů, tak to od nich byl docela risk – svěřit režii nezkušenému herci.“ Díl se mu ale náramně povedl, takže si jich v následujících letech odrežíroval ještě pár. Kdybyste si je chtěli znovu přehrát, jde o epizody 8×06, 8×22, 9×04, 9×22 a 10×08.

Za ztvárnění postavy Dr. Hunta Kevin získal také řadu (nominací na) ocenění, například v roce 2010 získal cenu Prism Award a hned rok nato byl na tuto cenu opět nominován (tentokrát mu ji ale vyfoukl někdo jiný).

Ani v průběhu natáčení Chirurgů Kevin nelení a každý rok hraje v nějakém tom vedlejšáku (když to podávám takhle, prokazuji mu vlastně docela medvědí službu – s desítkami filmů natočených za posledních pár let za pasem je Kevin považován za jednoho z nejpracovitějších herců současnosti). Například v roce 2010 hrál v Percy Jacksonovi: Zloději blesku a Bunraku, rok nato v The Great Ghost Rescue a v roce 2013 jste ho mohli jednak vidět v Comes a Bright Day, ale také slyšet v pixarovské Rebelce. Pro ty, co se na Rebelku dívali v originále a znají ji proto pod názvem Brave, upřesním: Mohli jste v tomto filmu slyšet jeho hlas, ale rozuměl mu jen málokdo. Kevin totiž při dabování jednoho z Rebelčiných nápadníků a jeho otce (ano, namluvil obě postavy) použil svůj rodilý dorický přízvuk/nářečí a ve filmu je proto zabudovaná kopa vtípků, které naráží na fakt, že nikdo ani za mák nerozumí tomu, co ti dva žvatlají. Co se přízvuků týče, Kevinův rodilý je téměř nesrozumitelný, ale jelikož v dětství rád napodoboval americké přízvuky postav z televize a kin, nemá problém přepínat do – řekněme – posluchačsky přátelštějších variant.

Kromě filmů se Kevin tu a tam věnuje ještě namlouvání postav do počítačových her. Namluvil například frontmana fiktivní skotské hardrockové kapely Love Fist v GTA: Vice City nebo postavu Soapa MacTavishe v druhém a třetím Call od Duty: Modern Warfare.

A jako by toho nebylo málo, v roce 2012 vyšlo pod Kevinovou záštitou CDčko The Speyside Sessions plné tradičních skotských písní jako například Both Sides the Tweed, Charlie is My Darlin’, The Water is Wide, The Fairie Dance, Raggle Taggle Gypsy, Diane of Pitgaveny a These are My Mountains. Písně nahrála v jeho rodném městě Elgin skupina jeho kamarádů ze školy. Dodnes jde o asi nejosobnější Kevinův projekt.

A ještě poslední drobnost: Jelikož Kevin hraje světoznámého doktora, rozhodl se ho jeden kamarád oslovit s nabídkou, jestli by nechtěl zaštítit Project P3, charitativní organizaci se zaměřením na pediatrickou péči v Africe. Kevin nabídku přijal a od té doby s P3kou spolupracuje.

Od roku 2014 ovšem trochu zvolnil tempo a věnuje se v první řadě namlouvání animovaných postav a režii. Slyšet jste ho mohli například v kraťasu Toy Story That Time Forgot nebo ve Star Wars Rebels. A co se té režie týče, Kevin podobně jako například Chandra Wilson využívá všech příležitostí, které mu Chirurgové nabízí, a nejenom v seriálu hraje, ale již od roku 2011 pravidelně každý rok režíruje několik dílů. Mezi jeho nejposlednější režírované epizody patří I’m Winning a I Must Have Lost It on the Wind z roku 2014, Time Stops a Sledgehammer z roku 2015 a Mama Tried a Odd Man Out z roku 2016.

————————

Vývoj postavy:

V armádě jsem se naučil, že každý vůdce je jen tak dobrý jako lidé, kterými se obklopí.

—————

Owen vyrostl v Seattlu necelých 10 kilometrů od Seattle Grace. Jako malý hrával fotbal  na pozici levého obránce. Owen je jedináček a doktorem se podle vlastních slov stal proto, že chtěl pomáhat lidem. A také proto, že už od mládí nikdo nedokázal přečíst jeho škrabopis. Vysokou si vychodil na Northwestern University a doktorský titul získal na Harvardu. Rezidenturu si udělal v Maryland Shock Trauma Center a krátce po útocích 11. září se dal naverbovat coby úrazový chirurg k armádě. Dostal se do Iráku, kde se setkal s Teddy Altmanovou.

V seriálu se Owen poprvé objevil v premiérovém dílu páté sezóny. Za dost dramatických okolností tehdy provedl jednomu pacientovi pohotovostní tracheotomii kuličkovým perem, čímž si vysloužil nehynoucí obdiv jedné Cristiny Yangové. Cristina se do něj zakoukala o to víc, když ji následně propíchnul padající rampouch (*vtipný komentář o tom, jak absurdní tahle scéna byla*) a Owen ji odnesl v náručí na pohotovost a zmrzlý kus ledu jí z břicha hrdinně vyndal. Šéf Webber mu pro jeho chirurgický um už v té době nabídl stálé místo, Owen ale odmítl, protože se musel vrátit do Iráku. Z nemocnice tedy odjel, stihnul ale předtím Cristinu políbit s takovým citem, až z toho chudinka zůstala celá oněmělá.

Po pár měsících zpátky v boji mu ale celou jednotku – všech 19 lidí, jeho přátel – při jednom útoku roztrhaly miny a postříleli nepřátelé. Owen jediný přežil a byl z armády propuštěn. Jako odměnu si z války odnesl medaili a posttraumatickou stresovou poruchu.

Přesně v téhle chvíli, v tomhle stavu, se vrátil do Seattle Grace, kam nastoupil do pozice vedoucího úrazového oddělení. Svým na první pohled hrubým zacházením s pacienty a neochotou spolupracovat s kolegy, volat je ke konzultaci a pípat jim o pomoc si hned zkraje vysloužil spoustu kritiky od Dereka s Markem, kteří mu začali říkat Rambo (rychle se ale naučil pracovat i v civilním prostředí a vysloužil si spoustu chvály). Stejně tak si udělal oko u Izzie Stevensové, když na jedna chirurgická cvíka nechal přivézt tucet čuníků, jednoho po druhém pobodal a lékařům řekl, ať tak zděšeně nekoukají a pašíkům zachrání život. V Owenových očích to bylo výborné cvičení se živou tkání, Izzie to ale považovala za zbytečnou krutost ke zvířatům.

Jakmile byl Owen nastálo v Seattle Grace, mohl navíc plně započít jeho komplikovaný vztah s Cristinou. Nejdříve se k ní vůbec neznal a dokonce i špatně vyslovoval její jméno. Když za ním kvůli tomu Cristina zašla, řekl jí, co se mu v Iráku stalo, a sdělil jí také, že si ji nepamatoval záměrně. Chtěl totiž nechat minulost minulostí a začít žít úplně od začátku. Cristina moc nechápala, ale snažila se zachovat chladnou tvář. Owen se také snažil – zachovat si v její blízkosti zdání profesionality. Moc mu to ale nešlo. Obzvlášť ho štvalo, když viděl, že na Cristinu neustále doráží Mark.

Owen pak jednoho dne šel vyzpovídat Cristinu ohledně jejího postupu léčby jednoho pacienta, přičemž se mu Cristina otevřela a pověděla mu o smrti svého otce. Od té chvíle se jeden druhému začali přibližovat. Owenovi pak ale umřel jeden blízký pacient a on si svůj žal a vztek vylil na Cristině – rozeřval se na ni před Joeovým barem. A vzápětí ji vášnivě, až násilně políbil. Oba to dost polekalo a dali si od sebe trochu pauzu. Owen se pak ale objevil na Cristininém prahu, omluvil se jí, řekl jí, že je krásná, a všechno bylo zase OK. Když ji pak dopálilo, že se nedostala k jedné sólové operaci, vzal ji Owen do sklepení k vývodu ventilace – místečku, kam spolu (i samostatně) ještě mnohokrát zašli upustit páru, vydechnout si a načerpat sil.

Owen se ale pořád ne a ne rozkolíbat, co a jak, což Cristinu dost štvalo, takže si ho jednou podala se slovy, ať se kouká rozhodnout, jestli ji chce, nebo ne. Owen na to zareagoval tím, že ji pozval na rande. Těsně před schůzkou byl ale tak nervózní, že si dal na posilnění pár skleniček. A pak ještě pár. A pak Cristině zaťukal na dveře opilý skoro na mol. Cristina byla nejdřív dost naštvaná, ale když si ho dovedla pod studenou sprchu a vyslechla si od něj historku o jeho zároveň nejlepším a nejhorším zákroku (Owen v Iráku zachránil jednu oběť bombového útoku tím, že na ní dvě hodiny ležel, aby nevykrvácela, a pak ji v nuzných podmínkách zašil a dal do kupy), pookřála, zvýšila teplotu a vlezla do té sprchy k němu. Třebaže z toho nic nebylo, Owen se druhý den probudil nahý v Cristinině posteli. Callie, která ho takhle objevila (spolu s Georgem tehdy bydlela u Meredith doma), mu řekla, ať se tímhle fiaskem nenechá odradit a o Cristinu se dál snaží. Owen ji proto požádal, ať mu dá ještě druhou šanci, k čemuž Cristina svolila.

Vše pak vypadalo, že je na dobré cestě ke skvělému, poklidnému vztahu, jenže na scéně se brzy objevila Beth, Owenova bývalá snoubenka, která do nemocnice přijela coby doprovod svému nemocnému otci. Owen dostal nefalšovaný panický záchvat a teprve Cristině se ho podařilo uklidnit. Usnul tehdy přímo na ní na příslužebně. Cristině ve tváři v tu chvíli hrálo tisíc úsměvů. Přítomnost jeho bývalky Cristinu sice moc nerozradostnila, ale nic moc si z toho nedělala. Když jí pak Owen ujistil, že chce zbytek života strávit s ní, všem starostem byl konec.

Cristina začala s Owenem spát v jedné posteli. Zatím nespali přímo spolu, ale vše bylo na dobré cestě. Brzy se ukázalo, že Owen trpěl posttraumatickou stresovou poruchou víc, než se zdálo. Trápily ho noční můry, kvůli kterým se nejen budil, ale také byl občas náměsíčný. Při jedné téhle noční atace Owenovi větrák u stropu připomněl rotující lopatky vrtulníku, Owen měl noční můru a ve spánku se Cristinu pokusil uškrtit. Málem se mu to i podařilo, do místnosti ale na poslední chvíli vpadly Meredith s Callie, které probudil hluk. Ačkoliv pak obě Cristinu od dalších pletek s Owenem odrazovaly, Cristina si nedala říct – Owenova PTSP byla jako jizva od zranení, za to on přece nemohl. Brzy poté se spolu poprvé vyspali. Cristina ale vedle Owena nedokázala spát. Bála se dalšího nočního útoku, byť nezamýšleného. S Owenem se proto rozhodla rozejít.

V přímé návaznosti na tyhle události Owen začal docházet k nemocniční psychiatričce Dr. Wyattové. Ta mu nejen pomohla najít všechny spouštěče jeho záchvatů, ale především ho naučila fikané fintě, jak se vyhnout vyřknutí oněch dvou slůvek, která chtěl vyslovit nejvíce: „Miluji tě.“ Poradila mu, ať prostě používá spoustu jiných dvouslovných vět. Tyhle dvouslovné výkřiky ale Cristinu jednak štvaly a jednak dost mátly. Brzy proto za Owenem šla, aby se ho na tuhle novotu optala. Owen jí vysvětlil, jak se věci mají a Cristina mu odvětila, že chápe a ať „se opatruje“.

Owen se pak pokoušel s Cristinou opět sblížit, ona se od něj ale neustále odtahovala. Vysvětlila mu, že by jejich vztahu byla ochotná dát šanci pouze v případě, že by Owen konečně zajel za svou matkou a řekl jí, že se natrvalo vrátil z Iráku (což do té doby ještě neudělal). Tohle spolu s přítomností jednoho vojáka-pacienta v nemocnici Owena přivedlo k přesvědčení, že se do Iráku musí vrátit, že je to pro něj neuzavřená kapitola a že jen kvůli tomu teď určitě tak trpí. Když o svých plánech řekl Cristině, ta mu samozřejmě řekla, že je na hlavu. Od cesty zpátky ho odrazovala, protože nechtěla, aby jí tam umřel. Owen dal na její slova a místo do Iráku jel navštívit mámu. Po návratu zpátky se jeho noční děsy vytratily a Cristina se k němu zase vrátila.

Po odchodu Ericy Hahnové z pozice vedoucí kardiochirurgie za ni Šéf Webber nutně sháněl nějakou náhradu. Cristina si zoufala, protože ji neměl kdo učit, tak Owen Richardovi navrhl svou parťačku ze zákopů, „Kardio bohyni“ Teddy Altmanovou. Zpočátku vše náramně klapalo: Teddy dostala super novou práci, Owenovi se vrátila kamarádka a Critina získala bezva učitelku a mentorku. Brzy ale jednak vyšlo najevo, že do sebe byli Teddy s Owenem v armádě zamilovaní, aniž by o tom jeden či druhý věděli, a Teddy také zjistila, že ji Owen do Seattlu pozval jen jako dáreček pro svou stávající přítelku. Teddy se proto rozhodla zase odejít. Ve chvíli paniky kariérou posedlá Critina, která se z jejího příchodu tak radovala, udělala Teddy návrh: Když zůstane, může si Owena nechat pro sebe. Teddy zůstala a Owenovi o Cristinině oddanosti samo sebou řekla. Owen Cristině vyčetl, že ji miluje a že s jejich vztahem nemá právo takhle zacházet, na což mu ale Cristina odpověděla, že dokud se sám nerozhodne, jestli chce spíš ji, nebo Teddy, tak s ním nemůže dál zůstat. Podruhé se rozešli.

Tenhle milostný galimatyáš se dočkal rozuzlení ve finále šesté řady. Během řádění Garyho Clarka se sice Owenovi a Teddy podařilo dostat z nemocnice ven, jakmile si ale Owen uvědomil, že Cristina zůstala uvnitř, vběhnul zpátky. Našel  ji na sále, jak zrovna s Jacksonovou asistencí operuje postřeleného Dereka. A hned vedle ní stál sám Gary Clark, mířil jí pistolí na hlavu a přikazoval jí, ať přestane operovat a nechá Dereka zemřít. Cristina něco takového ale nedokázala udělat, což pana Clarka, řekněme, trochu štvalo. A do toho na sál vběhnul Owen, který na pana Clarka trochu melodramaticky zavrčel:

Hej! Já tuhle ženu miluju, takže jesti ji střelíš, jestli se jí jenom dotkneš, tak tě zabiju!

Jeho slova na smutkem šíleného střelce moc velký účinek neměla. Jakmile se navíc Owen hnul ve snaze pana Clarka bodyčekovat, když začal mířit na Meredith,  pan Clark ho střelil. Naštěstí ne smrtelně vážně, takže jakmile ze sálu odešel, mohla ho Meredith s April v klidu i bez celkové anestezie ošetřit. Owenův proslov ale silně zapůsobil na samotnou Cristinu, která se k němu ve světle tolika osobních tragédií vrátila.

Tentokrát ovšem po oné dramatické střelbě začala trpět posttraumatickou stresovou poruchou Cristina. Karty se obrátily a Owen se staral o ni. Oba vše ale nakonec zvládli. Nejen to, protože už od sebe nikdy nechtěli být odloučeni, rozhodli se vzít.

Obřad měli malý (konal se u Meredith doma), krátce po něm si koupili své hnízdečko lásky – opuštěnou a zrenovovanou požární stanici –, jenže pak nám Shonda představila Zásadní Problém. Cristina otěhotněla, ale zatímco Owen byl z téhle zprávy nadšený, ona sama si sebe nedokázala představit jako matku. Vždy se chtěla soustředit jen na kariéru, o mateřství nikdy neměla zájem. Rozhodla se proto jít na potrat a Owen jí do téhle záležitosti neměl co mluvit. Fakt, že mu Cristina odepírá podílet se na tak důležitém životním rozhodnutí, ho dost rozlítil. Tak moc, až Cristinu vykopnul z  domu. Cristina na potrat následně chtěla jít sama, ale nedokázala to, ne bez Owenovy podpory. Meredith proto za Owenem šla a vysvětlila mu, jak nešťastná by Cristina i dítě byly, kdyby si ho nechala (v téhle oblasti měla Meredith bohaté zkušenosti. Owen jakž takž pochopil a šel Cristinu morálně podpořit. Při potratu ji pak držel za ruku.

Všem ale bylo jasné, že ani po Meredithině proslovu se s myšlenkou na ztracené otcovství Owen nesmířil. Začal se Cristině vzdalovat, být čím dál zamlklejší a všechna jeho potlačovaná frustrace se z něj dostala na oslavě Zoliných narozenin. Přede všemi svými přáteli se spolu pohádali a Owen na závěr Cristinu obvinil z toho, že jejich dítě proti jeho vůli zavraždila. Ani následná manželská poradna jim nepomohla – jen se tam dozvěděli, že nejsou schopní akceptovat stanovisko toho druhého.

Zatímco se mu nedařilo v osobním životě, jeho profesionální život nabral na otáčkách. Poté, co na sebe Richard Webber vzal místo Meredith vinu za prohození placeba za léčivou látku v jejím a Derekově výzkumu na léčbu Alzheimerovy choroby (Meredith to udělala, aby dala Šéfově manželce Adele šanci se vyléčit), správní rada nemocnice ho z funkce odvolala a na jeho místo dosadila právě Owena. Ostatně, sám Webber ho o to požádal. Pro jeho chladnou hlavu a rychlé rozhodování na něj už předtím často spoléhal. Nechal ho například vybrat rezidenta na první sólovou operaci a pak i nového šéf-rezidenta. Nyní za ním prostě přišel s nabídkou, která se neodmítá. A Owen neodmítl.

Pozice Šéfa ho ale zpočátku absolutně nebavila, dokonce ho psychicky vyčerpávala. Owen měl pocit, že se kvůli neustálému papírování nemá šanci hnout z kanceláře. Den ode dne měl horší a horší náladu, až z toho začal pít. Toho si všimnul Derek a snad v obavách, že si Seattle Grace Mercy West vychovává nového šéfovského alkoholika, Owena pozval na staveniště svého a Meredithina domu ve washingtonských lesích. Tam mu na Owenův dotaz, co že má u kontrukce stavby vlastně dělat, poradil, ať improvizuje. Owena tenhle zážitek inspiroval a druhý den se v nemocnici rozloučil se svou kanceláří. Stůl a židli vyměnil za vlastní nohy, štosy lejster za iPad, jeho kancelář byla pohyblivá a všude tam, kde byl zrovna on. A jak mu to od té chvíle šlo!

Vraťme se ale k jeho osobnímu životu: Owenova frustrace z Cristininy aborce ho dovedla až na dno sklenky a odtud byl jen krátký skok do postele se sestrou jedné jeho pacientky. Cristina ho z nevěry už předtím podezřívala (myslela si, že ji podvádí se sestrou Emily Kovachovou, ale to nebyla pravda), ale když jí přiznal, že ji opravdu podvedl, naprosto ji to zdrtilo. Owen uznal svou vinu, odstěhoval se z požární stanice a držel si od Cristiny odstup. V podstatě se opět rozešli, potřetí. Sama Cristina začala dost silně zvažovat přestup do Kliniky Mayo. Jen si potřebovala udělat závěrečky. Ty zmákla levou zadní (ačkoliv se dost nepohodla se svým zkoušejícím a pozdějším mentorem). Po svém návratu do Seattlu se pak sice s Owenem usmířila, odpustila mu nevěru a vyspala se s ním, ale zároveň mu sdělila, že to bylo naposledy, protože má v plánu na Kliniku Mayo skutečně přestoupit.

A přišel závěr osmé série. Právě tehdy dobublal Owenův spor s Teddy. Té totiž pod Cristininýma rukama na sále zemřel manžel a právě na Owenovo naléhání se o tom Cristina Teddy zmínila až po několika hodinách, kdy Teddy dooperovala svého vlastního pacienta. Owenova motivace byla vcelku jasná: V momentě, kdy by se Teddy o smrti svého chotě dozvěděla, nedokázala by se na zákrok soustředit, ani kdyby chtěla, a nikdo jiný zrovna nebyl po ruce, aby to vzal za ni. Jenže upřednostnit takhle nemocnici před zájmy své kamarádky, to se nedělá. Teddy to tak alespoň přišlo, s Owenem přerušila veškeré přátelské vztahy a komunikovala s ním od té doby na čistě profesionální bázi, a to ještě jen tehdy, když vysloveně musela. Časem si k sobě ale opět našli cestu a spřátelili se.

Jenže Teddy v závěru osmé série dostala pracovní nabídku, která se neodmítá… a odmítla ji. Respektive chtěla, protože podle vlastních slov nedokázala opustit místo, které jí tolik připomínalo jejího milovaného manžela. Owen se jí ve finále rozhodl celou věc ulehčit… a vyhodil ji. Teddy na něj byla zpočátu naštvaná, ale pak pochopila, že to udělal jen pro její dobro, a byla mu za to vděčná.

Když už jsme tak u toho vyhazování, Owen propustil ještě April – svou žačku, do které vkládal tolik nadějí, protože projevila takový talent pro úrazovou chirurgii a zvládání chaosu na příjmu a klinice. April nezvládla závěrečné komisionální zkoušky a vylítla od nich. Nemocnice si kvůli rozpočtu nemohla dovolit vydržovat lékaře bez licence, takže April musela jít.

Ve finále osmé řady se ale stala ještě jedna drobnost – s šesticí doktorů spadlo letadlo a zpráva o jejich nedoražení do cílové nemocnice se k Owenovi dostala až hodně dlouho poté, co všichni leželi v troskách uprostřed ničeho. Záchranářům trvalo věky, než lékaře našli, a v té době už nešlo jednomu z nich – Lexie – pomoci. Mark umřel pár dní poté v nemocnici. Cristina si z téhle nehody odnesla trauma jako trám a Owen se okamžitě nabídl, že se o ni postará. Odvedl ji domů do požární stanice a staral se o ni tak dlouho, dokud nezačala mluvit a úplně se nevzchopila. Jakmile se ale Cristina opět postavila na vlastní, odjela podle původního plánu do minnesotské Kliniky Mayo. Zatímco si odtamtud s Meredith často skypovala, s Owenem kontakt skoro přerušila.

Owen si nehodu dlouho vyčítal a cítil se za smrt svých kolegů osobně zodpovědný. Obzvlášť Derek mu ji předhazoval, co jen mohl. A na sebevědomí Owenovi rozhodně nepřidalo ani zjištění, že za pád letadla nepřímo skutečně tak trochu mohl – kvůli škrtům v rozpočtu nemocnice musela změnit leteckou společnost. Owen ono lejstro podepsal, aniž by přesně věděl, o co jde, a Seattle Grace Mercy West tím pádem přešla od společnosti spolehlivé ke společnosti, která v minulosti už měla několik problémů s technikou. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se něco semele.

Pár měsíců po nehodě Owen osobně zajel za April na farmu jejích rodičů, kam se po svém vyhazovu uchýlila, a požádal ji, aby se vrátila do nemocnice. Že není certifikovanou lékařkou mu už nevadilo a sliboval, že peníze v okrájeném rozpočtu se pro ni už nějak najdou. Hlavně ale chtěl dát všechny seattleské chirurgy dohromady, protože měl pocit, že jich z nemocnice až příliš mnoho odešlo – dobrovolně, nedobrovolně, navždy. April prostě v Seattle Grace Mercy West chyběla. Jeho prosby vyslyšela a vrátila se.

To udělala i Cristina z Minnesoty – jakmile jí zemřel Dr. Thomas, už ji tam nic nedrželo. Po návratu se s Owenem opět pokoušeli dát dohromady, plány jim ale překazila žaloba přeživších lékařů. Kvůli ní a šikovnému úhybnému manévru ze strany pojišťovny padla povinnost vyplatit lékařům peníze na nemocnici. Aby nedošlo ke konfliktu zájmů a doktoři peníze dostali, požádal Owen Cristinu o rozvod přesně ve chvíli, kdy se ona jeho chtěla zeptat, jestli by se k ní nevrátil. V první chvíli jí vyrazil dech, ale pak souhlasila. Nechápala ale, odkud to přiletělo – Owen jí nic nemohl říct, protože jinak by se díky právní skulině i nemocnice vyhnula vyplacení odškodného a doktoři by tak utřeli. Nakonec se jí se vším ale stejně svěřil. I přes to všechno se oba dohodli, že se nechají rozvést.

Protože ale Seattle Grace Mercy West přišla díky téhle žalobě o horu peněz, musely se dělat razantní škrty v rozpočtu. Owen si na pomoc s těmito záležitostmi povolal Alanu Cahillovou. Tu kvůli hrozbě vyhazovů a neustálým škrtům všichni z duše nenáviděli, Owen ji ale podporoval, protože věděl, že se snaží jen pomoci. Tišil rozhořčené davy sester, usmiřoval, koho mohl, snažil se nemocnici dovést byť i jen k nějakému kompromisu tak, aby se hlavně nemusela celá zavírat.

O to víc ho pak bolel podraz přeživších z onoho letu, kteří se bez jeho vědomí rozhodli podat kolektivní výpověď, čímž odehnali téměř tutového kupce – společnost Pegasus, proti jejímž praktikám a posedlosti penězi všichni brojili – a Owenovi tak podrazili nohy. Owen se ale znovu postavil a s Alaninou pomocí se mu podařilo zástupce Pegasu přitáhnout zpět. Nevěděl ale, že Alana spolu se správní radou nemocnice tentokrát plánuje Seattle Grace Mercy West rozprodat na součástky a zavřít.

Naštěstí se nic zavírat nemuselo, protože přeživší letu ve spojení s Richardem a Harper Averyho nadací nemocnici za vlastní peníze odkoupili. Naneštěstí ale Jackson dostal příkazy z Nadace, aby Owena vyhodil, protože Nadace měla za to, že by ho zaměstnanci po zkušenosti s Pegasem už nebrali jako vůdce a že by jeho vyhazov měl mezi lidmi zvýšit morálku. Tohle diktování, co mají dělat, se naštěstí mezi novou správní radou setkalo s dost hlasitým odporem. Cristina se ale naneštěstí také vyslovila pro Owenův odchod a po následné rozepři mezi ní, Jacksonem a Derekem dal Owen výpověď. Naštěstí ale nakonec všichni uznali, že bude nejlepší Owena dosadit zpátky, Cristina přesvědčila Dereka, aby se mu šel omluvit za všechny ty jeho předchozí výčitky, a jakmile si všichni všechno vyříkali, Owen se vrátil zpět do pozice Šéfa. Navíc se dal na Mirandině svatbě opět dohromady s Cristinou, takže bylo zase vše při starém. Tedy, jen na krátko.

Závěrem deváté série do nemocnice přivezli 10letého Ethana Dawsona, jehož oba rodiče byli vážně poraněni při dopravní nehodě. Sám Ethan vyvázl téměř bez zranění. Owen s ním téměř okamžitě navázal velmi úzký vztah, utěšoval ho, trávil s ním spoustu času a všem bylo jasné, že si sám sebe představuje v roli jeho otce. Tím se ostatně málem i stal – otce měl dlouho v komatu, matka mu v nemocnici zemřela a jeho stará babička s pláčem přiznala, že by se o něj nedokázala postarat. Otec se chlapci ale na začátku finále z komatu probral a Owen oba dva stihnul šmahem vystrnadit pryč z nemocnice, do bezpečí před bouří. Sám musel být rád, že se na Ethana nebude muset dívat – byl strašně blízko k jeho adopci, už si představoval, že má syna, a pak se jeho pravý otec probral a překazil Owenovi plány…

Ačkoliv byl chlapec (tedy i problém) z nemocnice pryč, Cristina věděla, že Owen touží po dítěti. A věděla také, že přesně tohle mu nikdy nebude schopná dát. Pro jeho vlastní dobro se s ním proto rozešla. Pokud si píšete skóre, tak tohle už bylo počtvrté.

Nadále spolu ale spali. Nejdříve to zamýšleli jen jako jednorázovou záležitost, protože jim přišlo, že jejich poslední milování nebylo nijak významné, protože ani jeden netušil, že bude jejich poslední, ale ta rychlovka na příslužebně se jim tak zalíbila, že si ji ještě několikrát zopakovali. Oběma ale došlo, že to není zdravé a nikam by to nevedlo, takže toho brzy nechali.

Owen si pak našel novou přítelkyni, Emmu Marlingovou, lékařku z Presbyteriánské nemocnice v Seattlu. Tu si časem nejen pozval do Nemocnice Greyové a Sloana, aby tu mohla odkoukat skvělé zákroky, ale požádal ji dokonce, aby sem přestoupila ze svého stávajícího místa. Emma tuhle nabídku zvažovala, ale nakonec ji musela odmítnout. Nenechala se ani tak odradit setkáním s Cristinou, o které původně nevěděla, že je to Owenova bývalka, ani pracovním pohovorem s Callie, která spíš než v její profesním CVčku šťourala v jejím osobním životě (to aby mohla Owenovi hlásit, jestli mu za to Emma stojí a jestli ji Callie schvaluje)…

Spíše se bála faktu, že v nemocnici mají Owena všichni tolik rádi. Kdysi už se svým bývalým manželem v jedné nemocnici pracovala a po jejich rozvodu pro ni bylo dost bolestné se dívat, jak se jejich přátelé a kolegové rozdělili na dva tábory a vytvořili pro ni prostředí, v němž nemohla dál zůstávat. Nechtěla jednoduše riskovat, že kdyby to mezi ní a Owenem nevyšlo, tak by si proti sobě všechny poštvala. Takže s díky odmítla a ačkoliv spolu oba nadále chodili, pracovali každý ve své nemocnici.

Emma se v Nemocnici Greyové a Sloana stále tu a tam ukázala a bylo jasné, že spolu tráví čas i mimo práci. Že jim to klape, bylo například hodně vidět na Den díkuvzdání, kdy s Owen s Emmou přijali Meredithino pozvání na slavnostní večeři – tedy za předpokladu, že jim tu večeři sami uvaří. Protože ale Emma vařila ráda, tak jí to ani v nejmenším nevadilo.

Owen se také dál svědomitě staral o chod nemocnice. Když se do ní dopotácel James Evans a Alex ho chtěl vyhodit, Owen mu řekl, že si pacienty přece nevybírají, a donutil ho Jamese přijmout. Pod jeho vedením Meredith začala svůj výzkum užití 3D tiskáren a Cristina úspěšně vytiskla a použila umělou cévu, což nemocnici přineslo zájem médií. A konečně také sehnal Derekovi tým výzkumníků, kteří lačnili po jeho radách a šil do něj, aby jejich nabídku přijal. Jinak řečeno, jako správný mistr loutkář stál v pozadí a nebyl skoro vidět, ale o to byla jeho funkce důležitější.

Spoustu vrásek Owenovi koncem deváté řady přidělal Dr. Russell, vedoucí kardiochirurgie v Grey Sloan Memorial. Když se totiž dozvěděl, že je kvůli odkoupení nemocnice Harper-Averyho nadací vyloučeno, aby jakýkoliv doktor z nemocnice obdržel Harper-Averyho cenu (to aby nadace nebyla napadnutelná z protěžování „vlastních“ lékařů), Russell si řekl, že raději odejde o dům dál a zkusí štěstí jinde. Owen tedy začal uvažovat o tom, že by místo nabídl Cristině, která v té době již dostala od Prestona Burka nabídku odjet do Curychu, aby ji udržel v nemocnici a blízko u sebe. S Emmou se ostatně již dávno rozešel (poté, co mu jednoho večera Cristina přiklopýtala do přívěsu opilá a skočila mu do postele, Owen řekl Emmě, že od života chtějí odlišné věci, a jejich vztah ukončil) a opět si dělal naděje, že by jim to s Cristinou mohlo klapat.

Pověřil ji tedy tím, aby za Dr. Russella našla náhradu. Jak se dalo očekávat, Cristině se nikdo příliš nepozdával, a přesně v tu chvíli jí Owen řekl, že jí se prostě nikdo nevyrovná. Cristině docvaklo, o co se snaží, a řekla mu, ať toho nechá, že by si akorát dál ubližovali. Oba v tu chvíli věděli, že je jejich vztah u konce a že Cristina musí odejít. Owen ji pouze poprosil, aby s ním zůstala, než bude muset fyzicky odjet.

O pár týdnů později, když měla Cristina odjíždět, strávila poslední noc u Owena. Při odchodu si slíbili, že se spolu ještě pořádně rozloučí, až bude odjíždět na letiště, ale už to nestihli. Kvůli výbuchu plynového potrubí v nákupním centru, kvůli němuž byl v nemocnici nebývalý mumraj, si stihli akorát zdálky zamávat, a pak bylo po všem. Owen se otočil k pacientovi, a když pohlédl zpátky, Cristina byla pryč. Jako náhrada za odešlého Russella a Cristinu do nemocnice přijela Meredithina nevlastní sestra Maggie.

Po Cristinině odchodu se Owen ponořil do své práce. April o něj po čase začala mít docela strach, a tak přinutila téměř všechny jeho mužské kolegy, aby se o něj střídavě starali, dělali mu společnost a nenechávali ho samotného utápět se ve vlastních myšlenkách. Owen o takovou pozornost ovšem neměl zájem. Chtěl být sám a s rozchodem se vyrovnat po svém.

S vyrovnáváním mu v desáté sezóně hodně pomohla Callie, s níž začal pracovat na výzkumu robotických náhrad končetin. Pro Owena měl projekt osobní význam, protože jím jednak pomáhali americkým válečným veteránům (kterým je i on sám) a také tím, že díky tomuto výzkumu konečně našel nový smysl života. Jak se jednoho dne svěřil Callie, vztah s Cristinou mu pomáhal překonávat temnotu, kterou v něm válka zanechala, a když teď byla pryč, potřeboval nějakou náhradu, nějaký ventil, potřeboval zase dělat něco prospěšného.

Díky množství času, který s Callie trávil, se mezi oběma doktory vytvořilo pevné přátelství, čehož Callie brzy využila k tomu, aby do Owena mohla šít, aby si někoho našel. Owenovi se ovšem s nikým randit nechtělo, protože si nebyl jistý, jestli by mu to po tak dlouhé době vůbec šlo. Zanedlouho se však začal přátelit s Amelií a jejich přátelství brzy přerostlo v něco více. Úplná pohádka to ale nebyla, protože si k sobě našli cestu přes 1) jednu pacientku, která Amelii v nemocnici vyoutovala coby bývalou alkoholičku a narkomanku, což o ní většina lidí nevěděla, a 2) úmrtí dítěte April a Jacksona, díky kterému se Amelie svěřila Owenovi s vlastní nešťastnou minulostí.

Začátky jejich vztahu byly poměrně vratké, protože oba dva už poměrně dlouho nikoho neměli, a tak si nebyli jistí, že vědí, co dělají. I přes počáteční nervozitu si ale k sobě našli cestu. Brzy jim ovšem vyvstaly dost zásadní problémy, protože Amelia se začala obávat míchání osobního života s tím profesním. A když jí dal navzdory protestům ostatních Owen svolení vykonat jeden riskantní zákrok, který tak úplně nevyšel, poplašila se, protože byla přesvědčená, že Owen de facto ohrozil život pacienta jen proto, že se chtěl zavděčit jeho/své přítelkyni – jí. Než aby tedy ohrožovala další pacienty na životě, tak se s ním Amelia rozešla. Oba dva se pak po většinu desáté série jeden druhému vyhýbali.

Když konečně dostali další příležitost si spolu promluvit, nebylo to za těch nejlepších okolností: Owen byl jedním z prvních lidí, kteří se dozvěděli o Derekově smrti, a bylo na něm, aby tuhle nešťastnou zprávu oznámil Amelii. Ta byla zrovna na sále, takže Owen počkal, než dooperuje (protože věděl, že by pak už nebyla schopná zákrok dokončit), a když se omývala, vešel za ní. Amelia jen z výrazu tváře vyčetla, že někdo umřel, protože už ten výraz viděla mnohokrát, a když se dozvěděla, že šlo o jejího bratra, tvrdila mu, že je v pořádku a nepotřebuje jeho lítost.

Pár týdnů po Derekově smrti Owenovi přišla nabídka odjet na další misi na Blízký východ, a protože ho v Seattlu nic nedrželo – právě naopak chtěl od všeho odjet pryč –, tak tu nabídku přijal. Šéfování opět přenechal Richardu Webberovi. Na poslední chvíli se k němu dokonce připojila April, která měla po potratu a rozpadu vztahu s Jacksonem také spoustu důvodů změnit prostředí, vyčistit si hlavu a odvést myšlenky jinam.

Když se Owen na začátku jedenácté řady vrátil z mise, Amelia zrovna stála na pokraji nervového zhroucení. Tak moc sama sobě a všem okolo tvrdila, že je v pořádku, až se celá složila. Dokonce Owenovi přiznala, že od jednoho doktora vyšašila narkotika, a už už ty prášky chtěla spolykat. Owenovi se podařilo jí domluvit. Řekl jí, že má nechat svým emocím volný průchod, že cítit bolest je lidské.

Na krátkou dobu pak sice od Webbera převzal šéfování, ale brzy oznámil vedení nemocnice, že už se na tuhle roli necítí. Hodně také mluvil s Jacksonem o April. Jackson měl totiž pocit, že je April po návratu z mise úplně jiná, než bývala. Owen mu vysvětlil, že válka občas člověka změní, že tak to už prostě chodí. Právě díky poslední misi si ostatně on sám prý uvědomil, že už nechce dál šéfovat chirurgii. Na téhle pozici ho nakonec nahradila Miranda Baileyová.

Ještě tři měsíce po návratu z mise si Owen nebyl jistý, jaký že to vztah s Amelií vlastně má. Když spolu s ní a s Meredith poslouchali poslední hlasovou zprávu, kterou Derek nechal Meredith na telefonu, tak Owen Amelii utěšoval, ale když ji pak chtěl pozvat na koncert, nebyl si jistý, jestli vlastně může. Když se se svými obavami svěřil Callie, ta mu řekla, že to moc řeší. Následovalo poměrně dlouhé období, kdy kolem sebe oba dva chodili, občas se políbili, ale vlastně nebyli spolu, protože ani jeden nevěděl, co oni sami chtějí a co ten druhý očekává.

Rozřešení přišlo teprve v podobě jedné nezapomenutelné večeře. Amelia, Meredith a Maggie u sebe pořádaly večeři, na kterou byla pozvána většina hlavních doktorů. A Penny. Ta Penny, kterou Meredith už ve dveřích poznala coby tu osobu, která jí v podstatě řekla, že jí zabila manžela. Meredith se sice dlouhou dobu snažila předstírat, že je vše v pohodě, ale nešlo to. Pravda vylezla na povrch, Amelia se rozječela na Mer, že jí o Penny neřekla, a Mer pak řvala na Owena, aby si Amelii odvedl pryč. Ten ji odvedl do jednoho z pokojů nahoře a tam se mu podařilo ji uklidnit. Právě tam si uvědomili, že ani jeden z nich není dokonalý (Amelia nezareagovala úplně nejlépe a Owen se jí svěřil, že po pádu letadla v první chvíli doufal, že to Cristina nepřežila – protože věděl, že ho chce opustit, a její smrtí by se jednak vyhnuli dlouhému a bolestivému rozchodu a zároveň by byl jejich vztah určitým způsobem uzavřený v čase, čistý) a dali se oficiálně dohromady.

Nebyli by to ale Chirurgové, aby brzy nenastalo nějaké to drama. Owen brzy narazil na parkovišti pro sanitky na Nathana Riggse, svého bývalého kamaráda a kolegu z války, kterého z nějakého záhadného důvodu nyní nedokázal vystát. Riggs se v nemocnici objevil, protože před pár měsíci spolupracoval s April a nyní se mu do rukou dostal pacient, který akutně potřeboval Jacksonovu pomoc. Owen mu řekl, že pacienta přijmou, ale jakmile bude mít po operaci, má se sbalit a vypadnout.

Problém nastal hned druhý den, když Owen přišel na pohotovost a uviděl tam Riggse, jak ošetřuje Maggieina pacienta. Protože ani sama Maggie nevěděla, co se děje, a co si Riggs vlastně dovoluje, tak šli oba za Šéfovou. Ta jejich námitky okamžitě utnula s tím, že Riggse najala na trvalou pozici, a Maggie se o tom pouze zapomněla zmínit. Přítomnost Riggse v Owenovi rozjela posttraumatickou stresovou poruchu a jeden ze stážistů ho brzy objevil na příslužebně, jak se celý třese a očividně má halucinace. Owen se z tohoto záchvatu sice dostal a poslal stážistu k šípku, ale přesto si pak ještě došel za Baileyovou a řekl jí, že nemá ani ponětí, koho najala, že vůbec netuší, co svým rozhodnutím provedla.

Owen o Riggsovi s nikým nemluvil. Nezlomila ho ani Amelia, která za ním šla a snažila se mu pomoct, ani Meredith, která mu řekla, že Cristině slíbila, že se o něj postará. Owen se uzavřel do sebe a Mer řekl jen to, že Nathana prostě nenávidí.

Co přesně se mezi Owenem a Nathanem stalo, se ukazovalo až postupně. Trochu informací se diváci dozvěděli od hasiče Johna, kterého přivezli do nemocnice, a jeho přítelkyně – Owenovy matky. Owen totiž nedokázal ustát představu, že Nathan Johna operoval, a ještě během zákroku se ho snažil vykopat ze sálu. Maggie mu to ovšem zatrhla a poslala ho pryč. Když na Nathana o něco později Owen narazil na chodbě, oba muži se pohádali o to, kdo z nich patří do čí rodiny, a Owen se natolik rozlítil, až Nathana praštil do obličeje. Teprve večer po celodenní šichtě narazila Meredith na Owena, jak sedí na parkovišti, a zjistila od něj, že se celá hádka točila kolem Owenovy sestry. Sestry, o jejíž existenci se Owen doposud nikdy nezmínil.

To bylo tak: Owen, Nathan i Owenova mladší sestra byli dlouholetí přátelé. Chodili spolu v Seattlu na zdrávku (právě v téhle době se Megan dala s Nathanem dohromady) a později spolu také narukovali do armády. Dostali se dokonce na tu stejnou misi a stejné místo, a nějakou dobu všechno vypadalo skvěle. Jenže Nathan pak začal Owenovu sestru podvádět, ona mu na to přišla a chtěla ho opustit. Pohádali se, ale pak museli uložit city stranou, protože ve válce není na takové blbiny čas. Měli pacienta, který potřeboval akutně převézt vrtulníkem do nemocnice a jeden z nich musel letět s ním. Přelet byl nebezpečný, protože byli v nepřátelské zóně, a tak – podle Nathanovy verze příběhu – Nathan řekl, že poletí on. Pacient to sice byl technicky Meganin, ale vzhledem k hrozícímu nebezpečí ji nechtěl pustit, kdyby se něco stalo. Megan se ale nedala přemluvit, nasedla do vrtulníku a už se nevrátila, protože ho sestřelili.

Podle Owenovy verze příběhu ovšem Nathan vlastní let nenavrhoval a Megan ho tedy přemlouvat ani nemusela. Proč? Nejspíš z velké části proto, že se od něj v tu chvíli sama chtěla dostat co nejdál, protože zrovna zjistila, že ji Nathan podvádí. Do vrtulníku tedy nasedla sama a Owen její smrt následně dával za vinu právě Riggsovi, protože kdyby ji nepodvedl a kdyby se nerozhádali, mohla ještě žít.

A úplně nakonec se ukázalo, že Megan do toho vrtulníku vlastně poslal samotný Owen. V onen osudný den těsně před odletem se totiž s Megan bavil, a když se dozvěděl, co jí Nathan udělal, sám jí navedl k tomu, aby od něj uletěla.

Tu poslední věc Owen svěřil pouze a jen Amelii, s níž se v závěru dvanácté řady začal opět velmi sbližovat. Klapalo jim to dokonce tak moc, že si přes společné rozpaky, nerozhodnost a váhání konečně řekli, že se vezmou. Finále dvanácté řady bylo celé vystavěno kolem jejich svatby, a ačkoliv to chvíli vypadalo, že z ní sejde, nakonec do toho Owen s Amelií přeci jen praštili.