1.díl (První služba – A Hard Day’s Night)

Meredith: Hra. Říká se, že buď máte co je potřeba proto, abyste hráli nebo ne. Moje matka byla jedna z nejlepších. Já, na druhé straně… jsem tak trochu v prdeli.

Doktor Webber: Každý z vás sem dnes přišel s vírou, že se dostane do hry. Před měsícem, jste se na fakultě učili být lékaři. Dnes – jste lékaři. Sedm let, které tady strávíte jako chirurgičtí rezidenti, budou nejlepší a nejhorší ve vašem životě. Dostaneme vás k bodu zlomu. Rozhlédněte se. Pozdravte své soupeře. Devět z vás požádá o změnu na lehčí specializaci.  Pět nevydrží tlak. Dva z vás požádáme, aby odešli. Tohle je vaše startovní čára. Tohle je vaše aréna. Jak dobře budete hrát, to už je na vás.

Meredith : Jak jsem řekla – jsem v prdeli.

2.díl (První řez je nejhlubší – The First Cut Is the Deepest)

začátek epizody:

Meredith: Všechno je o řadách. Cílová čára na konci rezidentury. Čekání v řadě na šanci dostat se na operační sál. A pak je tady nejdůležitejší čára, čára oddělující vás od lidí se kterými pracujete. Nepomáhá se příliš seznámit. Být přáteli. Potřebujete hranice mezi sebou a zbytkem světa. Ostatní lidé dělají příliš zmatku. Všechno je to o čárách. Nakreslit čáru v písku a modlit se aby ji nikdo nepřekročil.

konec epizody:

Meredith: Někdy se musíte rozhodnout. Hranice nedrží ostatní lidi mimo. Uzavírají vás uvnitř. Život je zmatek. Jsme jací jsme. Můžete ztrácet čas kreslením čar – nebo můžete žít svůj život, když je překračujete. Ale jsou tady některé čáry, které je příliš nebezpečné překročit. Tady je má zkušenost. Pokud to risknete – pohled z druhé strany – je velkolepý.

3.díl (Vyhrát bitvu, prohrát válku – Winning a Battle, Losing the War)

začátek epizody:

Meredith: Přežíváme na chirurgickém oddělení. Sedm dní v týdnu, 14 hodin denně. Jsme spolu více, než jsme sami. Po chvíli se – cesty spolubydlících – stávají cestou života. Zaprvé: Vždycky počítej skóre. Zadruhé: Udělej cokoli, aby jsi přechytračil toho druhého. Zatřetí: Nebratříčkuj se s nepřítelem. Oh, a ano, číslo čtyři: Všechno, všechno je souboj.

konec epizody:

Meredith: Je tu ještě jeden způsob jak přežít soupeření. Cesta, kterou vám zdá se, nikdy nikdo neukáže. Kterou se musíte naučit sami. Zapáté: Vůbec to není o soutěži. Nejsou vítězové nebo poražení. Vítězství se počítají podle toho kolik je zachráněno životů. A jednou za čas, pokud jste chytří, život který zachráníte bude váš.

4.díl (Území nikoho – No Man’s Land)

začátek epizody:

Meredith: Důvěrnost je tříslabičné slovo pro “Tady je moje srdce a duše. Prosím rozemelte je do hamburgrů a vychutnávejte.” Je žádaná a obávaná, nesnadná v životě a zároveň nepostradatelná. Důvěrnost přichází do života ve spojení s třemi R: Příbuzní, láska, a spolubydlící. (relatives, romance, roommates). Některým věcem neutečete. A některé věci nechcete vědět.

konec epizody:

Meredith: Přála bych si, aby byla kniha pravidel důvěrnosti. Nějaká příručka, která by ti řekla když překročíš čáru. Nemůžete se takhle vzdát. Bylo by hezké, vědět o tom dopředu. Nevíme jak do všeho zapadáme. Bereš tam, kde můžeš…a snažíš se vydržet co nejdéle. A pravidla.. nepoužívám. Možná žádné nejsou. Možná pravidla důvěrnosti jsou něco, co si definuje každý sám.

5. díl (Anatomie zodpovědnosti – Shake Your Groove Thing)

začátek epizody:

Meredith: Pamatujete, když jste byli děti a vaší největší starostí bylo, jestli dostanete kolo k narozeninám nebo jestli k snídani dostanete oblíbené sušenky? Být dospělý – úplně naopak. Vážně to nejsou jen skvělé boty a úžasný sex a že vám rodiče nemluví do toho, co děláte. Dospělost je zodpovědnost. Zodpovědnost – je vážne na houby. Je to vážně otrava. Dospělí musí pořád někde být a něco dělat, vydělávat na živobytí a platit nájem. A ještě z vás dělají chirurga, a vy najednou držíte v rukou lidské srdce – vážně! Mluvte mi o zodpovědnosti! To pak kola a sušenky jsou nezajímavé, že?

konec epizody:

Meredith: Naneštěstí, jak se jednou ocitnete za obdobím rovnátek a podprsenek číslo jedna, zodpovědnosti se už nezbavíte. Nemůžete se jí vyhnout. Ale stejně, dospělost má své výhody. Tím chci říct, že ty boty, ten sex, že rodiče nejsou nikdy nablízku a neříkají vám co máte dělat – to je zatraceně dobrá věc.

6.díl (Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek – If Tomorrow Never Comes)

začátek epizody:

Meredith: Před pár stovkami let se Benjamin Franklin podělil se světem o tajemství svého úspěchu – “nikdy neodkládejte věci na zítřek,” říkával, “co můžete udělat dnes.” To je ten muž, co zkoumal elektřinu. Tomu co řekl by mělo naslouchat daleko více z nás.  Nevím, proč vůbec něco odkládáme, ale pokud mám hádat, řekla bych, že hlavním důvodem je strach — strach z neúspěchu, strach z bolesti, strach z odmítnutí. Občas, máte strach udělat rozhodnutí – protože, co když je špatné? Co když zrovna děláte chybu, kterou nemůžete vrátit?

konec epizody:

Meredith: Ranní ptáče, dál doskáče. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Nemůžeme předstírat, že nám to neříkali. Všichni známe ta přísloví, slyšeli jsme filosofy, slýcháme od prarodičů varování, abychom neztráceli čas, slýcháme básníky, kteří nám radí abychom prožili naplno každý den. Ale stejně, někdy, si to musíme vyzkoušet sami. Možnosti dnešního dne musíme zamést pod koberec zítřka, snad jednou pochopíme, co tím Benjamin Franklin myslel – “vědět znamená víc než myslet” – probudit se je lepší než spát.. – a potom i ten největší neúspěch, i ta nejhorší chyba je naprosté nic proti tomu, když něco nezkusíte.

7.díl (Bolest a my The Self Destruct Button)

začátek epizody:

Meredith: Takže, kdyby vám kdokoli říkal, že se vyspíte teprve po smrti, řekněte mu, aby mi to přišel říct, až bude dělat pár měsíců stážistu. Samozřejmě, že ne každou noc jsme vzhůru kvůli práci. Jestli je život už tak dost těžký, proč si potom sami přiděláváme další problémy? Proč máme tu potřebu zmáčknout sebedestrukční tlačítko?

konec epizody:

Meredith: Možná, že máme rádi bolest. Možná je to naše přirozenost…- protože bez ní. Já nevím – možná bychom neměli ten pravý pocit. “Proč se pořád mlátím do hlavy kladivem?” “Protože je to tak bezva pocit, když přestanu.”

8.díl (Zachraň mě Save Me)

začátek epizody:

Meredith: Vzpomínáte, jak jste byli malí a věřili na pohádky? Jak váš život bude fantastický – bílé šaty, šarmantní princ, který si vás odveze do zámku na kopci. Lehli jste si v noci do postele, zavřeli oči a bezvýhradně jste tomu věřili. Santa Claus, zubničková víla, princ z pohádky – ti byli tak blízko, že jste je mohli polaskat. Ale nakonec vyrostete. Jednoho dne otevřete oči, a pohádce je konec.  Většina lidí se přikloní k věcem a lidem, kterým mohou věřit. Ale ono je totiž těžké, vzdát se zcela pohádek. Skoro každý má pořád kousek naděje – víry – že jednoho dne otevřou oči a všechno se stane skutečností.

konec epizody:

Meredith: A na konci dne si uvědomíme, víra je vlastně legrační věc. Objeví se tehdy, když už to ani nečekáte. Jako by jste jednou zjistily, že pohádka může být o malinko jiná, než jste si vysnili. Ten zámek – no možná ani nemusí být zámkem. A dobrý konec není to nejdůležitější. Důležité je, že lidé jsou šťastní zrovna teď. Víte, čas od času, po dlouhé době, lidé vás překvapí. A tu a tam vám mohou lidé i vyrazit dech.

9.díl (Kdo komu co nalhává? – Who’s Zoomin’ Who?)

začátek epizody:

Meredith: Ve vědě se tajemství ukrýt nemohou. Medicína odhaluje veškeré lži. Mezi zdmi nemocnice je pravda svlečená do naha. Jak udržete tajemství mimo nemocnici – no, to je trochu něco jiného. Jedna věc je jistá. Ať už se snažíme skrýt cokoliv, nikdy nejsme připraveni na okamžik, kdy nás pravda přistihne nahé. To je ta potíž s tajemstvími – jako neštěstí, nechodí nikdy samo. Tajemství se hromadí a hromadí, až nakonec všechno kolem sebe pohlt – pak nemáte prostor pro nic jiného. A když jste plní tajemství, máte pocit, že explodujete.

konec epizody:

Meredith: Lidé zapomínají na to, jak hezký je to pocit, když se nakonec tajemství prozradí. Ať už je dobré, či špatné, alespoň je venku – berte to jak to je. A jak je jednou tajemství vyzrazeno, nemusíte se za něj nadále schovávat.  Problém s tajemstvím je, že i když si myslíte, že ho máte pod kontrolou… tak nemáte.