Ačkoliv jsou Chirurgové seriál především o vztazích a zvláštní efekty by v něm tedy jen málokdo čekal, tvůrci musí pro nějakou tu iluzi chodit poměrně často. Pod oním pojmem „zvláštní efekty“ se v tuto chvíli neskrývají jen efekty vizuální/počítačové, ale také líčení, protetika, náhražky a vůbec všechno, co na obrazovce možná vypadá reálně, ale skutečné to není.

Přesně o tomhle tento článek také bude: O chirurgických líčidlech, maketách, zelených plátnech a vizuálních tricích, zkrátka o iluzi.

Líčidla a masky

Lidem občas vadí, že Chirurgové vypadají až příliš hezky, že jsou až příliš sexy, příliš krásně nalíčení a s příliš dokonalými účesy, a že všechna tato „příliš“ podrývají uvěřitelnost seriálu. O tomto názoru vás nechám popřemýšlet samotné, jelikož bych se rád zaměřil na poněkud odlišné užití líčidel: Tu a tam Chirurgové potřebují představit nějakou znetvořenou postavu a protože najít podobně znetvořeného herce (nebo mu tak ublížit na castingu) se ze zjevných důvodů většinou nedá (Pro odpověď na otázku: „Proč většinou?“ si pusťte Křižník Potěmkin.),  musí se uchýlit k make-upu.

Velmi dobrým příkladem nám tu může být Elizabeth Reaser, která si v seriálu zahrála Jane Doe/Avu/Rebeccu Pope – těhotnou ženu s rozmláceným obličejem, kterou objevil Alex při zásahu na místě nehody trajektu ve třetí sérii. Obličej jí rozdrtil pylon, celá hlava jí otekla a s Alexem tak mohla komunikovat pouze pohybem očí. Cenou Emmy ověnčený specialista na vizuální efekty Tom Burman (který v té době na seriálu dělal spolu se svou manželkou Bari Dreiban-Burmanovou) její vzhled popsal takto: „Když si takhle rozdrtíte obličej, hned vám nateče, takže během několika minut vypadáte jako Quasimodo. Té postavě by ve skutečnosti kvůli otoku nebyly vidět oči, jenže tvůrci kvůli vyjadřování a charakteru oné postavy potřebovali, aby viděla.“

A jak že se z této herečky onomu manželskému páru podařilo udělat oteklou Jane Doe? Nejdříve Elizabeth ze všech stran nafotili hlavu, aby přesně věděli, od čeho se budou odrážet. Pak jí udělali odlitek hlavy a s pomocí lékařské poradkyně Lindy Kleinové začali ze silikonu tvořit opuchlou masku. Jakmile ji dodělali, zavolali si ke konečnému schválení Shondu Rhimes.

Každý den trvalo tři hodiny, než se výtvarníkům podařilo Elizabeth přilepit masku na tvář, všechno usadit a spoje zabarvit, aby nebyly vidět. Stálo to ale za to. Sama Elizabeth se nechala slyšet, že: „nechávat se takhle namaskovat a pak se na sebe podívat do zrcadla byl opravdu silný zážitek. Poprvé mě to strašně vyděsilo.“

V průběhu Elizabethina devítitýdenního příběhového oblouku se vzhled jejího obličeje měnil, což se odráželo také na používaných líčidlech a maskách. „Během jejího působení v seriálu budeme používat různé části obličejové masky,“ vysvětlil Burman. „Už takhle jsme jí trochu silikonu ubrali. Postupem času se dostaneme do fáze, kdy budeme používat jen trochu líčidel, a pak už ji necháme být úplně.“

Avin oteklý obličej není jediným zázrakem z dílny manželů Burmanových. Ti například pro onen díl s trajektem vytvořili i jeden efekt pro Izzie. Vzpomínáte si, jak musela Izzie udělat vrtačku jednomu muži pár děl do lebky, aby ho nezabil otok mozku? „Tu vrtačku jsem sice upravil tak, aby se při sebevětším tlaku ničím neprovrtala, ale jinak šlo o normální funkční zařízení.“

U Chirurgů Burmanovi navíc pracují už léta. Stojí například také za vytvořením dvojice obětí železničního neštěstí, napíchnuté na tyči, za efektem ženy s velmi ošklivě zakřivenou páteří či za maskou chlapce se lvím obličejem. Jak se Burman nechal slyšet: „Nějak se nám podařilo vybudovat si kariéru na krvavých operacích a lékařských podivnostech.“

„Lidé s námi rádi spolupracují, protože naše výtvory vypadají na kameře realisticky,“ doplnila manžela Bari Dreiban-Burmanová. „Díky detailnímu vypracování každé zakázky mohou filmaři každou věc zabírat i ve velkém detailu.“

Krev a střeva

Jakmile se seriál přesune na operační sál a je proto potřeba ukázat nějaká ta realistická střeva a krev, povolávají si tvůrci Chirurgů Drewa Pierce z Central Elements/Cutthroat Studios, který jim již léta dodává krev a orgány umělé. Někoho by možná napadlo, že nechávat si tyto věci vyrábět je zbytečná práce, že by bylo mnohem jednodušší a levnější zajet si na jatka a koupit si například krev a střívka vepřová – a ono by to jednodušší opravdu bylo, jenže…

Natáčecí dny jsou dlouhé a vepří pozůstatky by se v kalifornském horku brzy začaly kazit. Jednak by to na sále nevonělo, ale především by hrozilo šíření nemocí, což většina produkcí v Hollywoodu kvůli hygieně odmítá riskovat (nehledě k tomu, že již dávno existují zákony, které ji v tomto ohledu dost svazují). Proto se většina tvůrců spoléhá na umělotiny, které jsou ale – pokud jsou kvalitní – na kameře od svých reálných předobrazů k nerozeznání.

(Drobná odbočka od krve, která snad pobaví: Jelikož je tak snadné diváka zmást, spousta toho, co se na obrazovce tváří jako jedna věc, je z praktických důvodů ve skutečnosti něco jiného. Když například v televizi uvidíte reklamu na kopečkovou zmrzlinu, je více než pravděpodobné, že si herci v ní nepochutnávají na zmrzlině, ale na sádle obarveném potravinářským barvivem. To na kameře vypadá stejně a pod žhnoucími světly na place navíc vydrží celý den i bez toho, aby se rozteklo…)

Pierce již od patnácti let jednak experimentoval s všemožnými krevními recepturami, aby docílil nejen té správné barvy a konzistence (pro různé potřeby si nechal patentovat 15 různých receptur v osmi odstínech rudé), ale také požadovaného chování tekutiny – jeho krev schne stejně jako ta skutečná –, a brzy se také naučil zacházet se silikonem a želatinou a dal se na výrobu střev a orgánů.

Stranou své profese sám řekl: „Jednu věc ve filmech prostě nedokážu vystát, a to mizernou kvalitu krve. Nesnáším, když třeba nemá tu správnou barvu nebo při styku s oblečením růžoví.“ Tvůrci Chirurgů si tedy od Pierce kupují nejen krev, ale také umělá střeva. A s jejich kvalitou jsou prý velmi spokojeni. Jednak vypadají tak skutečně, že se režiséři nebojí zabírat otevřené tělní dutiny s Drewovými výtvory hodně zblízka, samotní herci jsou navíc jeho kousky natolik fascinovaní, že si s nimi na place při natáčení občas hrají jako malé děti.

Vizuální efekty

Co se klasických počítačových vizuálních efektů týče, těch Chirurgové využívají relativně málo. Každý takový zvláštní efekt se poměrně prodraží a tvůrci musí šetřit na platy herců, licenci seriálu a práva na písničky. Jejich užití se ale čas od času nevyhnou.

Scén podobných například oné výbušné ze druhé série je v Chirurzích jako šafránu…

…o to více tvůrci využívají zeleného pozadí. Ačkoliv se děj odehrává v Seattlu, samotný seriál se natáčí v hollywoodských studiích televizní stanice ABC v Kalifornii. Dokud se natáčí v interiérech nebo neidentifikovatelných ulicích města, tento nesoulad nijak nevadí. Pokud ale mají naši chirurgové stát na heliportu na střeše nemocnice a čekat na přílet pacienta, narazili by tvůrci na poněkud zásadní problém – Space Needle do L.A. nepřesunete a jet onu scénu natočit do Seattlu by se hodně prodražilo. Herce proto postavíte ve studiu před velké zelené plátno, scénu natočíte, jako by se nechumelilo, a v počítači pak všechno, co je zelené, nahradíte kýženým pozadím.

Stejně tak i scény s trajektem v pozadí či propadlou ulicí se točily před zelenou plachtou…

Podobně se řeší i scény, v nichž si postavy povídají při jízdě autem. Točit takové scény naživo a přímo v ulicích se dá, jenže to vyžaduje týdny příprav, povolení k natáčení venku, silniční výluky, speciální konstrukce pro kamery, další auta pro režiséra a kameramana a především spoustu času pro samotné natáčení. Tolik času a financí televizní produkce nemají a scénám v kabinách aut se proto vyhýbají, seč mohou. Pokud ale na nějakou přeci jen dojde, auto stojí před zeleným plátnem na place a ubíhající krajina kolem se dodělává až v post-produkci.

V posledních dvou sériích jsme se navíc mohli kochat jedním poměrně zajímavým efektem. Zatímco jedna postava v seriálu přišla o nohu, herečka, která ji ztvárňuje, má nohy stále obě. Řeč je samozřejmě o Arizoně a Jessice Capshaw. V seriálu se kvůli rozpočtu přímými záběry na chybějící končetinu sice šetří (schválně se zamyslete, kolikrát je vidět Arizonin pahýl či protéza a kolikrát je zabírána pouze od pasu nahoru), ale několik jich tam přeci jen je. Kdo je za ně zodpovědný a jak je vytváří?

Zvláštní efekty má na svědomí společnost Starworks. Jessica Capshaw na adresu těchto vizuálních kouzelníků nešetří chválou (vzhledem k tomu, že Jessica spolupracovala se svým nevlastním otcem Stevenem Spielbergem na úchvatném sci-fi filmu Minority Report, berte její slova trochu s rezervou): „Naši trikaři jsou úžasní. Naprosto nechápu, jak dokážou to, co u nás předvádějí. Všechny scény totiž vcelku logicky natáčíme s oběma mýma nohama v záběru a oni teprve později nastoupí a digitálně mi tu jednu odstraní. Namísto ní mi pak vytvoří onen pahýl, který je vidět v televizi.“

Toliko ke scénám, v nichž je přímo vidět Arizonin pahýl. Ve spoustě dalších je ale tato postava zobrazena, jak kulhá s protézou – jak trikaři docílili těch? Odpověď na tuto otázku poskytla na svém twitteru sama Jessica: „Chodila jsem na protéze, připevněné ke koleni, s vlastní nohou ohnutou dozadu a přivázanou k hýždím. Trikaři ze Starworks mi ji pak podle potřeby digitálně vymazali. Jsou opravdu skvělí!“

————————

Korekce textu: Iq.tiqe

————————

Zdroje

http://tvline.com/2012/09/28/greys-anatomy-arizona-leg-amputated-spoilers/

http://nypost.com/2007/02/18/special-effects-pros-give-greys-grit/

http://www.buddytv.com/articles/greys-anatomy/greys-anatomy-special-effects-4230.aspx

http://www.centralelements.com/cutthroatstudiosspecialeffects/greysanatomy.html

http://www.centralelements.com/cutthroatstudiosspecialeffects/

Komentáře