Hrál ho:

Eric Stoltz (*30. 9. 1961, Whittier, California, USA)

————————

Známý z:

Pulp Fiction, Caprica, Sparks, Honeymooners, Medium, Zločiny ze sousedství, Hvězda, Osudový dotek, Chvíle štěstí, Jesus & Hutch, The House of Mirth, Na nepřátelské půdě, Opičí čára, Druhá šance, The Lot, Napiš si svou smrt, Herkules, Posedlost Ayn Randové, Anakonda, Lež má krátké nohy, Will & Grace, Pan Žárlivý, Drsný a drsnější, Jerry Maguire, Boží armáda, Psí život, Nemocnice Chicago Hope, Sleep with Me, Frasie, Padlí andělé, Zabít Zoe, Zločin v ulicích, Moucha 2, Money, Singles, Druhá šance, Manifesto, Lionheart, Sestry, Maska, The Wild Life, Running Hot, Paper Dolls

————————

Režíroval také:

Nashville, Glee, Californication, Chirurgové, Off the Map, Private Practice, Kauzy z Bostonu, Caprica, Plastická chirurgie s. r. o., Zákon a pořádek, My Horrible Year

————————

Bio:

Oba Ericovi rodiče byli učitelé, matka vyučovala hudebku na střední a otec byl učitelem na základní škole. Eric má dvě sestry – operní pěvkyni Catherine a spisovatelku Susan. Jako malé děti všichni tři vyrůstali střídavě v rodné Kalifornii a v Americké Samoi.

Eric se už od mládí zajímal o herectví. Už na konci sedmdesátých let nastoupil k divadelní společnosti, se kterou odehrál celých deset představení na Edinburgh Festival. Předtím se ještě stačil poprvé objevit v televizi – v seriálu James at 15 a televizním filmu The Grass Is Always Greener Over the Septic Tank. Do Států se po účinkování ve Skotsku vrátil v roce 1979, kdy nastoupil na University of Southern California. Tady ale vydržel jen rok, pak odsud prchnul a začal se plně věnovat herectví.

Ještě toho roku se objevil v seriálu A New Kind of Family a filmu The Seekers. Následovala hrstka dalších rolí a v roku 1982 se Eric seznámil s režisérem Cameronem Crowem při natáčení filmu Zlaté časy na Ridgmont High. Tohle seznámení se Ericovi hodně vyplatilo. S režisérem si padli do oka a Eric si od té doby zahrál ve čtyřech jeho dalších filmech: The Wild Life, Singles, Say Anything a Jerry Maguire.

V průběhu osmdesátých let Eric hrál a hrál – seznam jeho tvorby by vydal snad na celou knihu. Vypíchneme si proto dva snímky, oba z roku 1985, s nimiž měl Eric co do činění. Tím prvním je Maska. Kvality tohoto snímku stranou, když se Eric o roli původně ucházel, režisér ho ani nechtěl přijmout – prostě o něj vůbec neměl zájem. Ericovi se nakonec podařilo dostat do budovy jen díky milé recepční, kterou ukecal. Aby ho nikdo z castingového týmu nepoznal, nasadil si na hlavu punčochu. Vypadal sice jako lupič, ale na ten casting se to vzhledem k povaze té role i hodilo, takže to pak nikomu nepřišlo divné. A hádejte co? Aniž by věděli, s kým mají tu čest, rejžovi a ostatním se Eric natolik líbil, že mu roli dali. Výraz v jejich tvářích, když zjistili, o koho jde, musel být k nezaplacení.

Aby se pak do své role pořádně vžil, chodil Eric s punčochou na obličeji dlouhou dobu normálně ven mezi lidi. V jednom ze svých rozhovorů popisuje reakce kolemjdoucích lidí, kteří vůbec nebyli milí. Dospělí se mu vysmívali a uráželi ho, děti na něj házely, co jim zrovna přišlo pod ruku, a pár lidí se ho dokonce ptalo, jestli náhodou není od cirkusu.

Druhým filmem z roku 1985 je Návrat do budoucnosti, ve kterém Eric hrál hlavní roli. Tedy, hrát ji mě. Kvůli nedostatku času musel Michael J. Fox tuhle roli, kterou mu režisér a scénárista Robert Zemeckis napsal přímo na tělo, odmítnout a jako náhradu za něj Zemeckis najal Erica. Dokonce spolu začali film i natáčet, ale po čtyřech týdnech byla produkce pozastavena a Eric o práci přišel. Byl vyměněn za Michaela J. Foxe, kterému se díky lepšímu plánování uvolnilo místo v rozvrhu. To ale nebyl jediný důvod jeho nuceného odchodu – Zemeckis nebyl s jeho výkonem tak úplně spokojený. Eric sice hrál náramně, ale na tu roli byl prý příliš „intenzivní“, hrál ji až moc dramaticky a scházel mu Foxův komický náboj.

Spousta scén, která byla s Ericem natočena, musela být předělána, ale část jich zůstala ve výsledném filmu dodnes. Seriál Fringe na tuhle hereckou rošádu navíc nádherně upozornil, když v jednom díle, který se odehrává v alternativní realitě, postavy prochází kolem kina, před nímž visí plakáty, upozorňující na blížící se snímek Zpátky do budoucnosti s Ericem Stoltzem v hlavní roli.

V devadesátých letech Eric neustále přebíhal mezi televizí, filmovým plátnem a divadlem. Objevil se ve filmech Pulp Fiction, Malé ženy, Druhá šance, Boží armáda, Lež má krátké nohy nebo Anakonda. V několika dílech se objevil v seriálu Jsem do tebe blázen, kde ztvárnil přítele Helen Huntové, rok pobyl v Nemocnici Chicago Hope a namluvil také postavu Thesea v seriálu Herkules. Z divadelních představení stojí za zmínku jeho účinkování v Třech sestrách a Dvou shakespearovských hercích na Broadwayi a ve Skleněném zvěřinci a Jak je důležité míti Filipa mimo ni. Za účinkování v představení Our Town si odnesl nominaci na cenu Tony.

Na začátku nového milénia se Eric objevil například po boku Gillian Andersonové ve filmu, natočeném na motivy románu Edith Wharton, The House of Mirth. V roce 2004 si také třeba zahrál postavu pedofila v Osudovém doteku. Rok nato ho diváci mohli vidět ve Willovi & Grace, kde to už už vypadalo, že se dá dohromady s Gracie.

V roce 2001 Eric také začal poprvé režírovat. Hned za svůj první režisérský počin, filmeček My Horrible Year, si odnesl nominaci na cenu Emmy. Na jím režírovanou epizodu Zákona a pořádku z roku 2005 se pak díval největší počet divíků v celé historii seriálu.

Když přeskočíme spoustu rolí ve spoustě seriálů a filmů (Eric je jeden z těch šťastlivců, co pořád někde hrají), dostaneme se do roku 2009 a konečně i k Chirurgům. V nich Eric nejen hrál, ale dvě epizody jim v páté sérii dokonce i režíroval. Ve stejném roce se také stal pravidelným režisérem u seriálu Glee, a zahrál si a zarežíroval v Caprice (jde o seriál, který dějově předchází Battlestar Galactice, Eric zde hrál vědce, zodpovědného za vynalezení cylonů).

Roku 2011 se Eric po dlouhé době vrátil na stříbrné plátno v hlavní roli ve filmu Fort McCoy. Za svůj výkon u kritiky sklidil velký obdiv. Od té doby se ale zatím nikde jinde neobjevil. Stále jen režíruje a produkuje. Až napřesrok mu přijde do kin další film, pojmenovaný 5 to 7.

Z osobního života se toho o Ericovi příliš neví, protože si dost střeží svoje soukromí. Je vegetarián, žije v Kalifornii… ale zrovna tohle vás určitě nezajímá. Údajně chodil s celou řadou slečen a dam, z nichž můžeme jmenovat například Lauru Linney, Jennifer Jason Leigh nebo Bridget Fondu. S žádnou se ale nikdy neoženil, ani nezasnoubil. O jeho aktuálním partnerském stavu nejsou žádné informace.

————————

Vývoj postavy:

William Dunn byl do Nemocnice Seattle Grace přijat jako pacient poté, co ho ve vězení, kde si odpykával trest za vraždu pěti žen, a kde čekal na trest smrti, jeden ze spoluvězňů bodnul naostřenou rukojetí kartáčku do páteře. V Seattlu byla k jeho případu přidělena jen hrstka doktorů – Meredith, Derek, Owen a Cristina, se kterou si William obzvlášť nepadnul do oka, a která podle něj byla pěkná kravka – všichni ostatní lékaři a personál se od něj musel držet dál.

Z Williamovy minulosti víme jen dvě neveselé příhody. Meredith se jednou svěřil, že když byl malý kluk, jeho rodiče se často hádali a ještě častěji ho bili. Po každém takovém výprasku se prý vždy běžel schovat pod kuchyňský dřez, kde se učil číst z nápisů na obalech lahví s čistícími prostředky. Když se ho Meredith zeptala, jestli je to pravda, odpověděl jí jen, „Jestli vám to večer pomůže usnout.“ To byla jeho oblíbená hláška, kterou opakoval, kdy jen mohl.

Druhý detail z jeho minulosti se vztahuje k jeho dědovi. William Meredith řekl, že když jeho děd umíral, mluvil o tom, že cítí citróny. Williama taková věc přirozeně zaujala, ale štvalo ho, že nemohl vědět, jestli je to pravda, protože děda podle jeho slov neustále lhal.

Ale zpátky do nemocnice – William si tu hodně rozlil mlíčko i u Dereka. Ten jako malý se sestrou Amelií viděl, jak jim lupiči zavraždili otce, takže k vrahům všeobecně cítil… řekněme odstup. William se ho ale osobně dotknul, když mu na rovinu řekl, že jsou si oba podle něj velmi podobní v tom smyslu, že se s nimi lidé často setkají, ale nevyjdou z toho živí. Spolu s Cristinou se Derek k Williamovi choval chladně, poskytl mu vždy jen nezbytnou péči, ale nic víc. Jen Meredith nad ním občas projevila slitování – když měl například silné bolesti, ač nemusela, zvýšila mu dávku morfia.

William se s Meredith… snad i spřátelil. Hodně se bavili, když spolu zůstali na pokoji sami. Williama například zajímalo, jak by bylo z lékařského hlediska nejlepší zemřít – jestli se nechat oběsit nebo si dát píchnout smrtící injekci. William se přiznal, že ačkoliv ze smrti nemá vůbec strach, nechce se mu umírat připoutaný ke stolu s jehlou v ruce.

Ve stejnou dobu do nemocnice přivezli Jacksona Prescotta, desetiletého pacienta Arizony Robbinsové a Mirandy Baileyové, který nutně potřeboval transplantovat orgány. Když se William nabídnul, že by je chlapci daroval, Jackson sám mu vůbec nerozuměl. Lékaři ale provedli potřebné testy a Meredith tak mohla Mirandě jít říct, že William by coby dárce vyhovoval.

Miranda jeho nabídku zpočátku vůbec nechtěla přijmout, ale situace byla dost bezvýchodná. Miranda nakonec zašla tak daleko, že ve chvíli, kdy Derek Williama operoval, vstoupila svému kolegovi na sál a požádala ho, ať Williama nechal zemřít, aby mu ty orgány mohla vzít. Derek ji kupodivu nevyhnal, ale řekl jí, že pokud to tak opravdu chce, klidně jí bude po vůli. V tu chvíli si Miranda uvědomila, oč ho žádá, a odešla.

Po operaci Meredith Williamovi celou situaci vysvětlila a zároveň mu řekla, že má po zákroku velmi na dotek citlivou a lehce zranitelnou zadní část lebky, a doporučila mu, ať si dává pozor, protože když by se do toho místa hodně uhodil, mohlo by to mít vážné následky. William pochopil a po jejím odchodu začal mlátit hlavou o madlo lůžka. Když byl nalezen a převezen zpět na sál, Cristina se Meredith zeptala, proč hned nezavolala Huntovi. Meredith jí vysvětlila, že jen plnila přání svého pacienta, za což ji Derek dost zdrbnul. Poukázal mimo jiné na fakt, že ji William nejspíš jen zmanipuloval.

Pravda byla dost možná někde mezi. William svůj druhý zákrok každopádně přežil a mohl tak být převezen na popravu. Těsně před odjezdem z nemocnice ale požádal Meredith, jestli by mu na tu popravu nepřijela. Chtěl totiž, aby v davu pozůstalých svých obětí viděl alespoň jednu známou milou tvář.

Meredith mu vyhověla (což pak se slovy, že to bylo hrozné, dost obrečela) a slyšela tak, když William vteřiny před smrtí naposledy vydechnul, že také cítí citróny, stejně jako jeho děda.