Hraje ho:

Patrick Dempsey (*13. 1. 1966, Lewiston, Maine, USA)

————————

Známý z:

Kouzelná romance, Transformers 3, Will & Grace, Vřískot 3, Jak ukrást nevěstu, Na Sv. Valentýna, Flypaper, Mezi řádky, Medvědí bratři 2, About a boy, Lucky 7, Holka na roztrhání, Klub vyvolených, Rebellion, Blondýnka, Chestnut Hill, Me and Will, Denial, The Treat, Odd Jobs, Útěk, Zločin a trest, Láska na druhý dotek, The Player, 20 000 mil pod mořem, Bloodknot, V očistci, Smrtící epidemie, Face the Music, S vyznamenáním, Bank Robber, Gangsteři, Jste srdečně zváni, Prima děvčata, In a Shallow Grave, In the Mood, Mejdan na pláži, A Fighting Choice, Heaven Help us, Láska není v ceně, Fast Times

————————

Bio:

Ačkoliv se Patrick narodil ve městě Lewiston v americkém státu Maine, vyrostl kousek dál, ve městě Buckfield. Jeho matka Amanda pracovala jako sekretářka v místní škole a otec William prodával pojištění. Stačilo málo a Patrick se nejmenoval tak, jak se jmenuje dnes. Jeho otec měl totiž předky v Anglii a Německu a narodil se s příjmením Schlossnagle (mně to slovník vyhazuje jako „nicohlav“ a „zámkový hřeb“). Patrick Schlossnagle, co vy na to? Naštěstí si William po druhé světové válce tohle německy znějící jméno změnil na své druhé rodinné, odtud Dempsey.

Do školy Patrick chodil nejdříve do Buckfield High School a pak do svého rodného města na St. Dominic Regional High School. Už od malička mu hodně šlo – a teď se držte – žonglování a dokonce za tento sport vyhrál v celonárodní soutěži jeden rok stříbro. Na rozdíl od spousty Američanů také uměl od mala lyžovat a pořádně toho využil. Během studií na střední škole vyhrál mainský šampionát ve slalomu.

Úspěchy ve sportu se mu ale vyvážily poruchou učení. Patrickovi totiž ve dvanácti letech diagnostikovali dyslexii. Při jednom ze svých rozhovorů se nechal slyšet, že mu dyslexie dodala perspektivu a přesvědčila ho, aby se nikdy nevzdával a bez ustání pracoval – na sobě i své kariéře.

Patrick byl objeven při konkurzu do divadelního představení hry Torch Song Trilogy, který vyhrál. Následující čtyři měsíce strávil objížděním Philadelphie s onou divadelní společností a herectví se mu natolik zalíbilo, že u něj zůstal. Na úspěch Torch Song Trilogy navázal dalším divadelním turné, tentokrát šlo o hru Brighton Beach Memoirs a Patrick si v ní střihnul rovnou hlavní roli.

A jakmile měl v životopise dva úspěšné zářezy u divadla, mohl si dovolit chodit na konkurzy k filmu a do televize v očekávání, že se mu snad i nějakou tu roli podaří ulovit. A podařilo se. Už v roce 1985, když mu bylo teprve devatenáct let, si zahrál ve filmech The Stuff a Heaven Help Us. Šlo o malé party, ale nějak se začínat musí. V následujících dvou letech se pak objevil v řadě dalších projektů – buď šlo ale o projekty malé, nebo byla malá jeho role v nich. Zmiňme například filmy Mejdan na pláži, Láska není v ceně, A Fighting Choice nebo seriál Fast Times.

Patrickovým prvním pořádným úspěchem bylo účinkování ve filmu In the Mood z roku 1987. Tento film byl natočen na motivy skutečného příběhu z druhé světové války a pojednává o Ellsworthu Wisecarverovi, jehož romantické vztahy se staršími ženami ve své době pobuřovaly celý národ. Proč se o tom rozepisuji? Na place tohoto filmu Patrick poznal svou první manželku, Rochelle Parkerovou, se kterou se rok po natáčení oženil. V té době mu bylo 21 let a jí 48. Manželství jim vydrželo až do roku 1994. Asi nejkurióznější na tomto svazku ale bylo, že Rochelle je matkou Patrickova celoživotního nejlepšího kamaráda, herce Coreyho Parkera. Dívat se na jejich vztah z jeho pohledu muselo být… zajímavé.

Vraťme se ale zpátky k jeho kariéře. Na úspěch In the Mood Patrick navázal romantickou komedií Prima děvčata, ve které si zahrál s Jennifer Connellyovou a která byla naprostým propadákem. Od romanťáren ho to ale neodradilo. V roce 1989 mu do kin šly dva filmy pro zamilované: Bláznivá spolubydlící a Zajíček.

Jak rychle ale Patrick vyběhnul ze startu, tak rychle mu došel dech. Na celá devadesátá léta totiž vůbec nevzpomíná rád. Jako by se mu v té době totiž vývoj kariéry se skřípěním zastavil. Patrick sám o téhle době prohlásil následující, „Tehdy jsem zahořknul. Nesnažil jsem se tomu uniknout, ale cítil jsem velké zklamání a závist.“

O čem že je konkrétně řeč? Když se podíváte do seznamu jeho tvorby, i v devadesátých letech tam najdete spoustu titulů, tak o co jde, ne? Jde o hodně, protože ty tituly jsou nijaké filmové blbiny (v mnoha případech natáčené pro televizi, kterých si nikdo ani nevšimnul), seriály, ve kterých se Patrick sotva mihnul, piloty pořadů, kde třeba i hrál hlavní roli a kritice se v nich líbil, ale televizní stanice je na poslední chvíli neposlaly do produkce. Snad jediným projektem, který z téhle doby můžeme vypíchnout, je film Gangsteři z roku 1991, ve kterém Patrick hraje Meyera Lanskyho, skutečného mafiánského bosse, a který sklidil od kritiky spoustu chvály. Jinak děs a bída.

Alespoň v osobním životě se mu dařilo: V roce 1999 se podruhé oženil. Vzal si Jillian Frankovou, se kterou nejen zůstal až dodnes, ale má s ní také tři děti. V roce 2002 se jim narodila dcera Tallulah Fyfe a v roce 2007 dvojčata Sullivan Patrick a Darby Galen.

Od roku 1997 se Patrick z osobních důvodů navíc dal na charitu. V té době totiž lékaři jeho matce diagnostikovali rakovinu vaječníku a v reakci na tuto zprávu Patrick pomohl založit Centrum Patricka Dempseyho v Centrálním zdravotnickém středisku státu Maine. Lékařům se sice podařilo Patrickovu mámu vyléčit, rakovina se jí ale v průběhu následujících let pětkrát vrátila. Aby zvýšil povědomí lidí o této nemoci, rozhodl se proto v roce 2009 uspořádat Dempsey Challenge, takový sportovní den, který měl za cíl vybrat od lidí a sponzorů finance. Akce se účastnilo na 3 500 cyklistů, běžců a chodců a podařilo se vybrat přes milión dolarů. Vzhledem k tomuto úspěchu se Dempsey Challenge od té doby koná každý rok.

Vraťme se ale zpátky: Z oné devadesátkové profesní mizérie ho vytáhnul teprve v roce 2000 jeden děsně fajn televizní gay. Patrick si totiž zahrál v několika dílech tehdy hodně sledovaného a oblíbeného seriálu Will & Grace. A díky tomuhle pořadu se mu konečně podařilo znovu nastartovat kariéru. Hned rok nato totiž získal vedlejší roli v seriálu Once & Again (za svůj výkon byl dokonce nominovaný na cenu Emmy) a jednu z vedlejších, ale ne nepodstatných rolí ve třetím Vřískotu.

V následujících letech se plný nové energie objevil po boku Reese Witherspoon v Holce na roztrhání a možná si ho budete pamatovat i z filmu od HBO s Hilary Swank, Angelicou Houston a především pak Brooke Smith (představitelkou Ericy Hahnové z Chirurgů) Andělé s ocelovým hlasem. Poměrně šťavnatou roli měl i v posledních třech dílech závěrečné sezóny seriálu The Practice – zahrál si tu ženatého muže, co zabil svoji milenku.

A pak přišel rok 2005 a z Patricka se díky účinkování v Chirurzích stala hvězda první třídy. A to stačilo málo a všechno mohlo být jinak. Těsně před konkurzem do Chirurgů se totiž Patrick ucházel o roli… Gregoryho House v Housovi MD. Dovedete si to představit? Tenhle part naštěstí nedostal. A stejně tak roli Dereka v Chirurzích nakonec nedostal původně obsazený Rob Lowe. A když už jsme tak u toho neobsazování, o roli Dereka se původně ucházel i Isaiah Washington, který si pro sebe nakonec urval postavu Prestona. Ten počáteční neúspěch ale nesl těžce: „Cítil jsem se, jako by mě do břicha koplo 14 mul.“ Proč zrovna 14? Asi proč ne?

Patrick se neúspěchem v Housovi nenechal odradit, na konkurz do Chirurgů dorazil a… litoval, že tam vůbec chodil. Měl totiž pocit, že to naprosto zvoral, protože si všimnul, že na něj Shonda Rhimes celou dobu mhouřila oči, krabatila čelo a výhružně špulila rty. To se ale královsky spletl. Co si vyložil jako Shondino opovržení, byl ve skutečnosti obdiv a radost. Zatímco Patrick se stále ze všech sil snažil zaujmout, Shonda už si ho představovala s Ellen a psala mu v hlavě romantické repliky. V jednom z rozhovorů se později nechala slyšet, že, „Od první chvíle, co jsem ho viděla, jsem si byla jistá, že nikoho jiného do té role nechci. Při čtení Derekových replik měl Patrick takové kouzlo zranitelnosti, že jsem mu nebyla schopná odolat. A navíc to mezi ním a Ellen Pompeo naprosto úžasně jiskřilo.“

Jediným překvapením tak pro Shondu samotnou (a ostatní herce) byla Patrickova dyslexie, o které se zpočátku nikomu nezmínil. „Zkraje jsem o jeho dyslexii neměla ani ponětí,“ dodala Shonda, „takže jsem si ze způsobu, jakým přistupoval ke společnému čtení vyvozovala, že se mu scénáře nějak nezamlouvají. Když jsem pak zjistila, v čem je zakopaný pes, začala mi jeho váhavost dávat naprostý smysl. Teď už o jeho potížích všichni víme, takže když se mu nedaří prokousat se nějakým řádkem, kterýkoliv z jeho hereckých kolegů k němu okamžitě přiskočí a pomůže mu. Nikdo si ho za to nijak nedobírá.“

Za ztvárnění své postavy a jasnou chemii mezi ním a seriálovou Meredith se Patrickovi už od samotného počátku vysílání dostávalo chvály ze všech stran. Byl nominován na tucty hereckých ocenění, roku 2006 dokonce na Zlatý glóbus (který ale nevyhrál). Časopis BuddyTV ho v roce 2011 vyhlásil nejpřitažlivějším mužem na televizních obrazovkách. Jen o čtyři roky dříve byl dokonce vyhlášen francouzskou odnoží časopisu Elle jedním z 15 nejpřitažlivějších mužů planety. A v roce 2005 se zařadil na druhou příčku v každoročním žebříčku nejkrásnějších mužů časopisu People. A když už tak štěbetáme o tom, jak si Patrick nejspíš každé ráno prozpěvuje tuhle vypalovačku…

Když se dívám na sebe,

tak se musím pochválit.

Nevypadám já věru zle,

zkrátka chlapec jak má být.

…tak musíme zmínit i časopis Entertainment Weekly, který ho (respektive jeho část) zařadil do svého žebříčku nejlepších věcí první dekády 21. století. Doslova o něm napsali toto: „Co z Chirurgů udělalo megahit? Je možné, že v tom měla prsty Shonda Rhimes a její úchvatně břitké dialogy… a nebo za to může McVysněného neuvěřitelně luxusní kštice. Ale to my jen tak.“

Díky všem svým úspěchům se stal mluvčím společností Mazda a State Farm Insurance a tváří spousty reklam. Z těch můžeme zmínit třeba reklamy na produkty od značek L’Oreal a Versace, reklamu na sluneční brýle Serengetti, na jeho vlastní kolínské, které vytvořil ve spolupráci s Avonem a pojmenoval Unscripted a Patrick Dempsey 2, na mexickou kabelovou společnost Cablémas nebo na australské brýle značky Silhouette.

A protože Patrick díky Chirurgům (za jejich jednu epizodu dostává půl miliónu dolarů), dalším hereckým projektům a všem těmto vedlejšákům poměrně slušně vydělává, může si dovolit financovat svůj dosti nákladný koníček: závodění. Tedy koníčků má víc – sbírá starý nábytek, rád přestavuje svůj dům a ve volném čase lyžuje –, ale tenhle je finančně nejnáročnější. Vlastně nazvat to koníčkem není až tak úplně fér, protože Patrick je v závodění opravdu dobrý a bere to hodně vážně. Je členem regulérního týmu a například v roce 2011 vyhrál stříbro ve své kategorii v závodě Rolex 24 ve městě Daytona, v roce 2012 se účastnil závodu Grand-Am Continental Tire Sports Car Challenge a roku 2013 odjel evropský závod 24 Hours Le Mans.

Ohledně závodění si ostatně Patrick nebere žádné servítky: „Velmi rád bych z motosportu udělal svou životní prioritu, začal brát závodění jako práci na plný úvazek. Kdybych si tak jen mohl dovolit ze dne na den přestat hrát, myslím, že by mi to nečinilo sebemenší problém. Rád bych se soustředil výhradně na závodění, po ničem jiném tolik netoužím.“

Stranou závodění a odchodu od herectví (čti odchodu z Chirurgů) na sebe Patrick upoutal hodně pozornosti v roce 2013, když si během propagačního turné ke svému dokumentu z prostředí závoďáků Racing Le Mans opět pustil pusu na špacír. Média okamžitě začala splašeně informovat o tom, že jeho slova značí Derekův zaručený sbohem a šáteček, ale to byla poněkud unáhlená reakce. Patrick řekl pouze toto: “Když je člověk v takhle dlouho běžícím seriálu, nemá už na své postavě moc co objevovat a jde spíš o výdrž; o to, být stále přítomen. Ne že bych se v tom seriálu nudil. Jsem nesmírně vděčný, že jsem součástí něčeho, co běží deset let. Jde jen o to, že nejsem tvůrce toho seriálu a ani do něj nepíšu scénáře. Máme na krku dvoustý díl a jde teď spíš tak trochu o přežití. Na svou roli se ani nemusíte doma nijak připravovat. Stačí se jen snažit soustředit a nenechat se nachytat na švestkách. Za tu roli jsem opravdu vděčný, ale fakt se to nevyrovná závodění na trati. Člověka to unavuje, vyprávět jeden a ten samý příběh pořád dokolečka dokola. Právě závodění mě udržuje naživu. Upřímně si ale myslím, že potřebuji obojí.” Internetové deníky tohle vyjádření vzaly (samozřejmě bez té poslední věty, která se asi někde vytratila) a bum, byla z toho aféra.

Jen málokterého novináře tehdy zajímalo, že v tom samém rozhovoru Patrick poskytl ujištění fanouškům, že má Chirurgy pořád rád: “Víte, pořád mě to baví. Letos točíme už desátou sérii a na place panuje mezi herci i scenáristy takový slavnostní pocit. Je to ale záhul – pracujeme patnáct šestnáct hodin denně a jsme z toho sedření. Tohle vůbec není jednoduchá práce. Ale tak už to prostě chodí. Nestěžuji si, jen podotýkám, že je to náročné. Dělám to už deset let, víte… 200 epizod.”

A Patrick tak musel druhý den začít žehlit: “Ten seriál miluji. Rád na něm pracuji a jsem vděčný, že nějakou práci vůbec mám. Chtěl jsem jen říct, že mám pro závodění ohromný zápal. Právě závodění mi dává, co mi herectví nemůže nabídnout.” The Huffington Post v průběhu této aféry neopomněl podotknout, že Patrick z peněz, které vydělá účinkováním v Chirurzích, jistě pokrývá spoustu nákladů na ježdění. A ten to nijak nevyvrátil: “Ano, do určité míry. Chci říct, že je to práce jako každá jiná, takže určitě, ale, no… Dneska je těžké sehnat práci. Tolik filmů už se zase netočí, takže můžu být rád, že jsem se někde vůbec uchytil.”

No, pravda sice je, že natáčení Chirurgů Patrickovi zabere deset měsíců v roce, takže na další nabídky nemá moc kdy, ale přesto se během práce na seriálu stihnul objevit v malých a i nemalých rolích v pěkné řádce snímků. V roce 2007 si například zahrál po boku Amy Adamsové v Kouzelné romanci, o rok později zjišťoval, Jak ukrást nevěstu, roku 2009 málem začal natáčet film The Art of Racing in the Rain (ale protože se dosud nepodařilo najít režiséra a financování, byl tento projekt uložen k ledu), Na sv. Valentýna v roce 2010 se na stříbrném plátně objevil po boku svého chirurgického kolegy Erica Danea, rok nato pak dělal coby záporák bubu ve třetích Transformerech a pro rok 2013 si připravil film Ushi Must Marry. Takže se asi moc nenudí.

Kromě herectví je Patrick ale také asi relativně obratným podnikatelem. V lednu 2013 se totiž v tisku objevila zpráva, že Patrickova investiční skupina Global Baristas vyhrála v dražbě seattleský řetězec kaváren Tully’s Coffee, který v říjnu předchozího roku musel vyhlásit bankrot. Za Tullyho značku a sedmačtyřicet kaváren rozesetých po celém Seattlu Patrick zaplatil 9,15 miliónu dolarů. V následujících měsících se ale vynořily zprávy další. Patrick se dostal do právního sporu s majitelem jeho investiční skupiny Michaelem Avenattim (ten měl do řetězce špatně investovat peníze, dávat Patrickovi až příliš vysoký úvěr a o jakýchkoliv změnách ho informovat pouze sporadicky) a ze skupiny odstoupil, čímž se také vzdal své manažerské pozice v řetězci Tullyho kaváren. Patrick Avenattiho zažaloval s cílem, aby se Avenatti postaral o financování a chod kaváren tak, jak to bylo původně dohodnuto, a uhradil veškeré škody, způsobené žalobou a právními průtahy. Soud musel proběhnout v Patrickův prospěch, protože ačkoliv se oba pánové a jejich společnosti rozešli, o kavárny je postaráno. Financuje je jiná investiční skupina pod jiným vedením, Avenatti vydal prohlášení, ve kterém celou aféru označil za „jedno velké nedorozumění“, a samotný Patrick se omezil pouze na obligátní, „Panu Avenattimu přeji vše nejlepší a spoustu úspěchů.“

—————–

„Je rozdíl v tom, když vážní jste, a když vás tak druzí berou. Lidé si to občas pletou. Jistě, když máte nějaký politický názor, měli byste mít právo se o něj podělit. Ale musíte si zároveň dát pozor, abyste přitom nevyzněli nabubřele. Musíte najít tu správnou hranici mezi zábavou a kázavou přednáškou. Tohle se ostatně odráží i na výdělcích z kin. Lidé vám už nějakou suchou agitku nezblajznou. Všechno má svůj čas a místo a podle mého názoru teď potřebujeme hlavně trochu pozitivity.“

————————

Vývoj postavy:

„Máma se za svobodna jmenovala Maloneyová. Mám čtyři sestry, – raz, dva, tři –, devět neteří a pět synovců. Chutná mi kávová zmrzlina, mám rád jednosladovou skotskou a příležitostně si dopřeju dobrý doutník. Rád muškařím. Každou neděli při luštění křížovky podvádím. A zásadně netančím na veřejnosti. Mým nejoblíbenějším románem je Fiesta od Hemingwaye, nejoblíbenější kapelou The Clash, nejoblíbenější barvou modrá. Světle modrá ale ne, tu nemám rád, indigová. Kvůli téhle jizvě, co mám na čele, už nejezdím na motorkách. A bydlím v támhletom přívěsu. Patří mi i celý pozemek. Nemám sebemenší tušení, jak s ním naložím. Tak, to je snad všechno. Víc sis zatím nezasloužila. Co se zbytku týče, v tom mi prostě budeš muset důvěřovat.“

—————–

Derek strávil dětství a ranou dospělost v New Yorku. Jako malý měl údajně ohromné afro, spoustu beďarů, byl docela při těle a hrál ve školní kapele na saxofon a kytaru. Vychovala ho spolu s jeho třemi staršími sestrami Liz, Kathleen a Nancy a jednou mladší Amelií jejich matka. Otce jim totiž před zraky Dereka a Amelie zastřelili dva lupiči poté, co jim odmítl dát hodinky, které mu za těžce vydělané peníze koupila manželka. (Zajímavé je, že Derek o otci málokdy mluvil a poprvé ho zmínil až v díle 5×11.) Derek měl také odmala takového polovičního bráchu – Marka Sloana. O něj vlastní rodiče nikdy nejevili zájem a u Shepherdových se cítil jako doma. S Derekem byli nerozlučná dvojka.

Derek medicínu studoval v New Yorku na Kolumbijské, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Addison. Oběma jim při stáži a rezidentuře dělal mentora jejich budoucí zaměstnavatel a kamarád Richard Webber. Vzali se a byli spolu šťastní, jenže když pak každý nastoupil do práce, začali spolu trávit čím dál méně času. Addison toužila po kontaktu a místo u Dereka ho našla v Markově náručí. Jejich románek byl ale brzy odhalen – Derek je načapal. Nevěru nerozchodil a Addison opustil. Nejen to, prchnul z města a přesídlil od všech problémů do Seattlu.

Tady ho jeho mentor a kamarád Richard s radostí najal do pozice vedoucího neurochirurgie. Den před nástupem do práce se v Joeově baru seznámil s jednou velmi příjemnou dívkou. Dali se do řeči a skončili spolu u ní doma v posteli na zemi. Z téhle dívky se vyklubala Meredith, nová stážistka v Seattle Grace. Ačkoliv si Mer původně se svým nadřízeným začínat nechtěla, protože to se přece nedělá, Derekovi prostě nešlo odolat a brzy spolu začali chodit. Meredith mu začala přezdívat McVysněný.

O dost chladnější vztahy panovaly mezi ním a Prestonem Burkem, místním kardiochirurgem. Nešlo ani tak o situace, kdy se na jednom dvorku najednou objevili dva kohouti, ale hlavně o jejich boj o pozici šéfa chirurgie. Tenhle post Richard původně slíbil Prestonovi, ale protože vůči němu začal mít výhrady, spíše se mu do ní zamlouval právě Derek. Takže na něj Preston žárlil a panovala mezi nimi slušná rivalita.

Rozvíjení vztahu s Meredith udělal přítrž příjezd Addison v závěru první sezóny. Ta chtěla dát jejich vztahu druhou šanci a nechala se najmout coby nová vedoucí neonatální chirurgie. Ačkoliv k ní byl zpočátku dost chladný, Addison se o něj tak úpěnlivě snažila, že Dereka zviklala. Ten se rozhodl Meredith opustit a zkusit napravit svůj pošramocený vztah s manželkou. Sestěhovali se spolu do Derekova přívěsu v lesích a nějak spolu žili. Jenže spolu nespali – Derek Addison stále neodpustil a nebyli si dostatečně blízcí.

Vše se změnilo, když si Meredith našla nového přítele v podobě Finna Dandridge, veterináře jejího hafana Doca. Derek na Mer začal žárlit a jednou, když ji našel ve Finnově tričku, aby jí to oplatil, skočil do postele s Addison. Oba páry spolu pak nějakou dobu jakž takž chodily, jenže Mer s Derekem to jeden bez druhého prostě nedokázali přežít. Na plese na konci druhé sezóny po sobě vrhali tak svůdné pohledy, až se svedli. Na jedné vyšetřovně se spolu vyspali.

Derek Mer druhý den přiznal, že ji miluje. Následovalo krátké období, během něhož Mer chodila s oběma muži, brzy se ale rozhodla pro Dereka. Ten se mezitím stačil rozejít s Addison – jeho nevěru celkem snadno odhalila, když mu v kapse saka objevila Meredithiny kalhotky. Dereka se pak trochu dotýkalo, že si Addison znovu začala s Markem, který za ní/nimi přijel do nemocnice, ale časem se přes to nějak přenesl. Markův příjezd byl pro Dereka vůbec velké sousto – kdysi bývali nejlepší kamarádi, ale ta nevěra Dereka opravdu hodně zasáhla. Zpočátku chtěl Markovi pokaždé, když ho viděl, vytlouct zuby, ale když mu Mark připomněl, že kdysi bývali nejlepší přátelé a řekl mu, že ho potřebuje, tak Dereka obměkčil a on k němu začínal být čím dál milejší.

V polovině třetí série došlo k nehodě trajektu, během níž se Mer, z velké části vlastním přičiněním, málem utopila. Derek ji vytáhl celou modrou z vody a oživoval ji a oživoval. Mer tohle rendez-vous se smrtí přežila, ale trpěla po něm depresemi. Začala se Derekovi dost vzdalovat a zdálo se, že o vztah s ním stojí mnohem méně než on o vztah s ní.

V té době se Derek také konečně rozvedl s Addison, která mu po podepsání papírů svěřila, že její románek s Markem zdaleka nebyl tak krátkodobou záležitostí, jak si původně myslel. Po jeho úprku z New Yorku spolu ti dva dál chodili a Addison dokonce otěhotněla. Šla ale na potrat a když pak Marka načapala při nevěře, opustila ho a odjela za Derekem do Seattlu.

Na konci třetí série se Derek seznámil se záhadnou, ale o to zajímavější žínkou (omlouvám se, ale tenhle tvar „ženy“ prostě zbožňuji), ze které se vyklubala Meredithina sestra Lexie. Derek se s ní spřátelil a stal se v podstatě jejím opatrovníkem. Zároveň Meredith tlačil, aby se sama se svou nevlastní sestrou sblížila, ačkoliv věděl, že o něco takového nemá vůbec zájem. Mer trvalo poměrně dlouho, než vůči své sestře pookřála.

Derek se na Mer začal vázat více, než byla Mer schopná akceptovat. Tlačil na ni, aby jejich vztah posunul dál a dál, a na ni se prostě posouvali až moc rychle. Takže se s ním pro jistotu rozešla. Když si konečně uvědomila, že chce být jen a jen s ním, tak dost narazila, protože Derek si našel novou přítelkyni – sestru Rose.

Meredith se trochu stáhla, ale aby byla Derekovi blíž, rozběhla neurochirurgický výzkum zhoubných gliomů a Dereka do něj přetáhla coby poradce a výkonného chirurga. Oběma ale tenhle výzkum akorát tak přidělal spoustu vrásek, protože jim jeden pacient za druhým umíral (vzpomínáte si, jak strašlivě temná byla v tomhle ohledu čtvrtá série?). Když jim ale jejich poslední pacient přežil, byli z toho oba tak nadšení, že se k sobě vrátili. Derek se rozešel s Rose a nastěhoval k Mer, zatímco se jim na jeho pozemku v lesích nad městem stavělo hnízdečko lásky. Do jeho přívěsu se nastěhoval Richard, který se v té době zrovna rozešel s Adele a neměl, kam jinam jít.

Meredith se i setkala s Derekovou matkou, která přijela jednoho dne do nemocnice. Té Mer dost padla do oka. Jak totiž řekla Derekovi, zatímco on vidí všechno černobíle, pro Meredith je všechno v odstínech šedi (Chápete?), a přesně to podle ní Derek v životě potřeboval. Těsně před odjezdem pak Derekovi dala do ruky svůj svatební prstýnek se slovy, aby ho jednou navlékl Mer na prst. Dereka to dost vyšokovalo, protože když si bral Addison, tak mu ho matka nenabídla. O to víc se ale utvrdil v tom, že Mer je pro něj ta pravá.

Když mu pak umřela jedna těhotná pacientka, dostal se do vážné deprese a přestal chodit do práce. Celá situace se ještě zhoršila poté, co mu v klíně přistála žaloba za zanedbání péče. Sešel se tehdy se svými právníky a ti mu svěřili jedno hořké tajemství: Derekovi umřelo pod rukama víc pacientů, než se mu podařilo zachránit. Sice to bylo jen tím, že se nebál brát si ztracené případy, a ne tím, že by byl neschopný, ale vysvětlujte to někomu, kdo se utápí v depresi. Derek se rozhodl s chirurgií nadobro seknout.

Jenže Izzie v páté sérii narostl na mozku nádor a Meredith Dereka přesvědčila, aby se jí ho operativně pokusil odstranit. Zákrok to byl dost složitý, ale protože byl Derek „jedním z pouhých dvaceti lidí na světě, co ten zákrok svedou“, tak s jeho provedením souhlasil. Zákrok se vydařil a Izzie přežila. Derek se nadto Meredith konečně i vyslovil – ve výtahu. Izzie jim během vlastní rekonvalescence začala plánovat svatbu. Izziin zdravotní stav se bohužel brzy začal rapidně zhoršovat  a lékaři zjistili, že jí na mozku narostl nádor druhý. V den jejich svatby se proto Derek s Meredith rozhodli přenechat obřad jí a Alexovi. Protože už neměli čas nechat se sami oddat na radnici, vystačili si s neoficiální svatbou na papírku.

Když se Richarda v šesté sérii snažila správní rada vyštípat z pozice šéfa chirurgie, nabídli jeho místo Derekovi. Ten ale nechtěl podrazit kamaráda, s díky odmítl a poprosil je, aby Richarda z jeho funkce ještě netlačili. Jejich kamarádství se ale brzy dostalo do nebezpečných vod, když se Derekovi přestalo pozdávat, jak si Richard vede při slučování nemocnic Seattle Grace a Mercy West. Vše došlo dokonce tak daleko, že Derek jednoho dne provedl šestadvacetihodinovou neschválenou operaci a Richard ho na místě vyhodil. Richard se mu ale později šel omluvit a najal Dereka zpátky.

Jakmile ovšem Derek zjistil, že se Richard choval tak divně proto, že začal znovu pít, nahlásil ho správní radě a dal mu nůž na krk: Richard buď mohl odejít do léčebny s tím, že by se po dokončení léčby potenciálně mohl vrátit do nemocnice; nebo mohl odejít do předčasného důchodu a uchlastat se třeba k smrti. Richard zvolil to první. Správní rada do funkce prozatímního šéfa chirurgie dosadila Dereka.

Ten jako první najal zpátky vyhozenou April Kepnerovou a Megan Mostowovou, protože věřil, že si zaslouží druhou šanci. April zároveň pověřil tím, aby mu byla k ruce v administrativních záležitostech. April takovou dobu v Derekově blízkosti nevydržela a hned se do něj zamilovala. Derek její city sice neopětoval, ale to jí zas tak nevadilo. Pořád tu přece byla naděje, že by se s Meredith rozešel, že? Jakmile se Richard dal zase do kupy, tak ho Derek najal zpátky do pozice ošetřujícího lékaře na obecce a čekal, než se Rada rozhodne, jestli Richarda najme zpátky.

A přišel závěr šesté sezóny a do nemocnice se přiřítil Gary Clark. Ten se šel v první řadě pomstít Derekovi, Richardovi a Lexie, které osobně vinil ze smrti své manželky, ale protože bral všechny doktory jako stejnou verbež, střílel do každého, na koho narazil. O tom, že někde něco nehraje, se Derek dozvěděl, když mu do kanceláře vpadla April, která se těsně předtím vyválela v krvi své kamarádky Reed. Derek okamžitě vyhlásil poplach. Stále ale neznal přesnou identitu střelce. A co čert nechtěl, narazil na pana Clarka:

Derek: Pane Clarku…

Pan Clark: Mlčte. Žádné žvanění. Vy tu teď nejste žádný šéf. Já jsem šéf. Já jsem tady šéf. Řekl jsem svojí ženě, že jím budu. Já tady velím. Měl jsem se o manželku postarat, ale neudělal jsem to. Nechal jsem o její smrti rozhodnout vás. Tehdy jsem se vám nedokázal postavit, ale teď už ano. Co je tohle za nemocnici? Není to tu bezpečné. Někdo před vámi musí lidi ochránit. Vydáváte soudy, jako byste byl sám Bůh…

Derek: Pane Clarku, prosím…

Pan Clark: Vy ale nejste žádný Bůh.

Derek: Pane Clarku, poslouchejte mě. Já vím, že truchlíte nad její ztrátou. Když jsem byl ještě kluk, zabili mi tátu. Dva muži mi přímo přede mnou zabili tátu kvůli jeho hodinkám. Přímo před mýma očima. Nestal jsem se doktorem, protože bych si chtěl hrát na Boha, ale proto, abych zachraňoval lidem životy. Podívejte se na mě. Prosím. Podívejte se mi do očí. Jsem jenom člověk. Chybuji. Nejsem dokonalý. Nikdo není. Dnešek je pro vás podle mého názoru pouhou chybou. Chcete spravedlnost. Chcete, aby někdo zaplatil. Jste ale dobrý muž. To vám vidím v očích. Vidíte to i vy v těch mých? Vidíte?

Zrovna když už pan Clark spouštěl zbraň k zemi, proletěla dveřmi k nim na můstek April, pan Clark se vzpamatoval a Dereka střelil do hrudi. Myslel si, že ho zabil, ale to se spletl. Meredith s Cristinou ho převezly na sál a Cristina ho s Jacksonovou pomocí začala operovat. Ačkoliv pan Clark na sál vešel, postřelil Owena a vyhrožoval smrtí, komu jen mohl, díky Jacksonově lsti a Cristininému odhodlání a schopnostem se Dereka podařilo zachránit. Jeho prvním krokem po zotavení byla okamžitá výpověď z funkce šéfa chirurgie. Na jeho/své původní místo byl dosazen opět Richard.

Kvůli stresu během střelby Meredith potratila. O tom, že byla těhotná, chtěla Derekovi v ten den říct, ale pan Clark jí tak trochu změnil plány. Když se Derek o jejím potratu dozvěděl, bylo mu to hrozně líto, domluvili se ale, že se budou o dítě dál snažit.

Derekovi brzy přijela sestra Amelie. K té byl původně dost nepříjemný, choval se odtažitě a chladně. Později se ukázalo, že to bylo hlavně proto, že mu její přítomnost připomínala smrt jejich otce, které byli oba svědky. A to byly vzpomínky, na které by nejradši zapomněl. Nakonec byl ale rád, že sestru po dlouhé době viděl.

Zatímco se nemocnice vzpamatovávala z šoku, Derek hodně pomohl Cristině, se kterou se tím dost sblížil. Cristina se o tom, jak moc ji ona tragická zkušenost zasáhla, nedokázala s nikým bavit. Teprve Derek ji na oslavě při dokončení stavby jejich domu trochu rozpovídal a úplně nejvíc jí pomohl, když ji pak vzal s sebou na ryby.

Protože si dělal starosti, že by Mer mohla dostat – stejně jako její matka Ellis – Alzheimera, rozjel vlastní výzkum, v němž se snažil přijít s lékem proti téhle chorobě. Netrvalo dlouho a Meredith se k němu přidala. Brzy se ukázalo, že Richardova manželka Adele trpí Alzheimerem také, podařilo se jí ale dostat do výzkumu, takže měla alespoň drobnou naději, že by se z toho mohla dostat.

Jenže Meredith zjistila, že jí místo léčivé látky bylo jako na potvoru náhodou připsáno placebo. A to nemohla dopustit. Látky proto vyměnila. Brzy se na to ovšem přišlo a Derek zuřil – takovýhle podraz od Meredith nečekal. Nejenže tím jejich výzkum zkompromitovala, Derek se ho musel ve víru událostí vzdát a předat ho jinému týmu. Protože by navíc Mer už na sále nemohl důvěřovat, nabídla se, že odejde z jeho služby a najde si jinou specializaci – Derek byl jedině rád.

V té době se také snažili adoptovat z Malawi Zolu. Jenže jakmile na Meredith prasklo, co udělala, Derekovi se celý ten nápad trochu rozležel v hlavě. Opravdu chtěl založit rodinu s někým, kdo nepozná rozdíl mezi tím, co se má a nemá? Brzy ale vychladnul (spojila je Zolina zdravotní komplikace, díky které si uvědomili, co je důležité a co ne). Meredith sice dostala ihned po svém odhalení padáka, ale jakmile na sebe vzal vinu Richard, vrátila se do práce. Pro Richarda to ale znamenalo, že se musel vzdát šéfování. Derek na to místo doporučil Owena.

Všechno vypadalo, že je v pořádku, jenže všechny tyhle problémy vyvolaly spoustu otázek na sociálce a ta jim Zolu odebrala. Minimálně do doby, než se k celé věci vyjádří soud. A samozřejmě tu byla také možnost, že ji nedostanou do péče vůbec. Alex, kvůli kterému to na Mer vlastně celé prasklo, měl ale černé svědomí, protože jim takhle ublížit nechtěl. Takže se postaral o to, aby se jejich případ dostal k soudu skoro okamžitě. A soudce Derekovi s Meredith Zolu přiřkl. Stali se z nich rodiče.

Když se seriál dostal do druhé poloviny osmé série, přišlo na Dereka s Meredith těžké rozhodování. Meredith se blížily komisionálky a spekulovala o tom, kam se po nich vrtne. Dostala nabídku z The Brigham Women’s Hospital, čehož se Derek chytnul s tím, že by se mohli přestěhovat a on by mohl pracovat v nedalekém Bostonu na Harvardu. Ačkoliv se Mer ze Seattlu odcházet nechtělo, nota bene když jí tu Derek postavil dům, věděla, že Cristina pojede pryč také, takže se rozhodla Seattle opustit.

Tyhle plány jí ale pokazilo finále osmé řady, v němž s šesticí lékařů spadlo letadlo, které je dopravovalo do nemocnice v Boise k operaci na rozdělení siamských dvojčat. Derek i Meredith přežili, ale jeho švagrová Lexie na následky svých poranění krátce poté, co se stroj zřítil kamsi do lesů, zemřela. Derekovi se při pádu zašprajcla chirurgická pravačka v troskách a aby se z nich vyprostil, musel si ji kamenem rozlámat. Přeživší byli objeveni až po čtyřech dnech pátrání záchranářů a tou dobou se mu rána stihla i trochu zanítit.

Jakmile se dostali zpět do Seattlu, upadl Mark po chvilkovém vzepjetí sil do kómatu, z něhož se již neprobral. Na jeho přání ho jeho celoživotní kamarád Derek s matkou jeho dcery Callie po třiceti dnech odpojili od přístrojů a nechali zemřít.

Mezitím se ovšem Derek stačil nechat od Callie operovat. Potřeboval totiž, aby mu někdo spravil pochroumanou ruku. Původně se dozvěděl, že v ní bude moci nabýt jen asi 80 % pohyblivosti a smířil se s tím, že bude do konce života učit a nosit na ruce dlahu. Jenže pak za ním přišla Callie, která mu řekla o extrémně riskantním zákroku, který by ho buď mohl úplně vyléčit nebo mu alespoň dopřát větší pohyblivost… nebo z něj udělat mrzáka. Derek věřil, že Callie ví, co dělá, a šel do rizika. Operace, jak se zdálo, vyšla a Callie Dereka brzy uschopnila k vlastnímu operování. Během prvního zákroku Derekovi ale ruka ztuhla a bylo jasné, že je v úzkých.

Na nemocnici v té době byla podána žaloba (letecká společnost nabídla přeživším odškodné, které ale bylo tak nízké, že ho přeživší odmítli a společnost zažalovali; vyšetřování odhalilo, že je na vině nemocnice, a pojišťovna se z povinnosti vysolit peníze fikaně vyvlékla) a právníci Callie doporučili, aby veřejně uvedla, že je z Dereka mrzák. Dost by se tak zvýšila částka odškodného. Callie pod tlakem souhlasila. Dereka zpráva o tom, že si už nikdy nezaoperuje, zdrtila. Když pak ale Callie viděla, jak jí Arizona začala znovu chodit, změnila názor, vzala své prohlášení zpátky, přesvědčila Dereka, že se jí podaří najít nějaké lepší řešení, a domluvila mu, že by se ani on ještě neměl vzdávat.

Tohle nové řešení nakonec přišlo v podobě transplantovaného nervového štěpu. Zatímco Derek, Jackson a Callie chtěli použít nerv z mrtvoly, Meredith za manželovými zády pověřila stážistku Heather Brooksovou tím, aby obvolala jeho sestry a zeptala se jich, jestli by se některá neuvolila a nedarovala mu ho. Starší sestry Heather buď práskly telefonem nebo vynadaly, ale Derekova mladší sestřička Lizzie hned přijela. A protože byla vhodným dárcem a chtěla bráškovi pomoct, zákroku nic nestálo v cestě. Operace vyšla a Derek se časem (i díky pingpongové rekonvalescenci s Shanem) zcela zotavil.

Ale co ta nemocnice? Žaloba proti ní se vyšplhala do výše 15 miliónů na člověka a na to Seattle Grace Mercy West prostě neměla. Muselo se začít šetřit. Za tímhle účelem Šéf Hunt zavolal Alanu Cahillovou, která se rozhodla zavřít pohotovost. To se Derekovi a April nelíbilo a obešli proto ostatní oddělení a přesvědčili je zasáhnout trošku do vlastních rozpočtů, aby bylo v tom výsledném dost peněz na její udržení. Jenže všechna jejich práce přišla vniveč, protože se ukázalo, že Alana pohotovost zavírá proto, aby nemocnice vypadala lákavěji pro potenciální kupce.

Derek byl hodně proti všem těmto změnám, a to i tehdy, když ho Alana přesvědčila, aby se stal novou tváří nemocnice. Když Alana nechala natisknout jeho ciferník na obří ohavné billboardy a ty rozvěsila po celé nemocnici, pověřil Derek svého neurochirurgického učně Shanea, aby je trochu „vylepšil“.

A pak započala série událostí, které vyvrcholily odkoupením nemocnice a změnou vedení. Derek se spolu s kolegy domluvil, že kupec, kterého Alana našla, jim tak úplně nevoní, a dohodli se, že nemocnici odkoupí za peníze z odškodného. Jenže jim docházel čas a museli nějak zabránit podepsání vlastní smlouvy, takže všichni svorně podali výpověď. Tím dost podrazili Owena, který neměl o ničem ani ponětí. Protože jim scházelo dost peněz, museli si najít nějakého vedlejšího investora. Mysleli si, že by ho mohli najít v podobě miliardáře Truska, ale ten je odpálkoval. Když už se vzdali poslední naděje, přitančila k nim Catherine, která se o všem dozvěděla od svého milého Richarda, a řekla jim, že je po domluvě se správní radou Nadace Harpera Averyho zafinancují oni. Protože se tak Nadace stala hlavním podílníkem, mohla si zároveň dovolit dosadit do čela správní rady svého syna Jacksona. Pro Dereka, samotného člena rady, ale všechno vyšlo náramně.

A do toho všeho se Meredith dozvěděla, že je těhotná, takže se s Derekem připravovali na příchod druhého dítěte a všechny starosti/povinnosti/radosti, co s tím souvisí. Dítě na svět přišlo během superbouře ve finále deváté řady a rodiče ho pojmenovali na počest Dr. Baileyové – Bailey.

Při oné superbouři Derek sice získal nového člena rodiny, zároveň ale přišel o svého neurochirurgického učně. Ne o Shanea, protože toho několik měsíců předtím odkopnul. O Heather, v níž viděl přirozený talent, který podle něj Shane postrádal. Když už superbouře doznívala, přehodil Shane na Heather povinnost najít Dr. Webbera. Toho objevila ve sklepení ležet v kaluži vody. Tu si nedala dohromady s všude kolem sršícími jiskrami a dostala takovou ránu proudem, že se ji lékařům, když ji našli, již nepodařilo oživit. Derek se po čase Shaneovi omluvil a chtěl ho přijmout zpět do své služby. Ten ho ale s díky odmítl a od té doby začal projevovat zájem spíše o kardiochirurgii.

Příchod novorozeněte samozřejmě dost ovlivnil životy obou rodičů a prvních pár týdnů neměl ani jeden z nich pro všechno lítání kolem dětí na nic energii. Oba se pak sice měli tendenci vrátit do práce, konkrétně každý ke svému vlastnímu novému výzkumu, jenže když se Mer rozhádala s Cristinou a začala pochybovat o tom, jestli obojí zvládá, ujistil ji Derek, že se klidně může nějakou dobu věnovat více práci. Sám chtěl zůstat doma s dětmi a umožnit tak manželce, aby si v práci mohla jít za svými cíli. Jenže jeho mysl se nedala zastavit a neustále dostával nové a nové nápady, jak prototyp jeho udělátka z výzkumu vylepšovat, takže stejně trávil dost času v nemocnici jeho zdokonalováním.

Zprávy o jeho úžasném géniu nekolovaly jen v Seattlu, ale rozšířily se do celé Ameriky. Za Derekem brzy dorazil tým výzkumníků s nabídkou, která se neodmítá, a šekem na takovou částku, že by se z ní člověku protočily panenky. Chtěli Derekovi tak královsky zaplatit jen za to, aby párkrát do měsíce poskytl pár svých cenných rad jejich výzkumnému týmu, který zrovna na něčem pracoval, ale nevěděl, jak dál.

Ačkoliv na Dereka tlačil Owen, aby nabídku přijal, jelikož by tím nemocnici velmi zviditelnil a navedl k ní investory, Derek dal Mer slib, že se bude věnovat rodině, a odmítl. To ale ještě nevěděl, že mu přímo během Aprilina a Matthewova svatebního obřadu zazvoní telefon a hlas sekretářky na druhém konci se ho zeptá, jestli by měl čas pohovořit si o svých prioritách se samotným Prezidentem Spojených států. Obama mu nejspíš podal spoustu pádných argumentů pro opětovné zvážení oné nabídky, protože když si Derek sedal zpět do kostelní lavice, měl ve tváři velmi ustaraný výraz. Čekalo ho další nesmírně obtížné rozhodnutí.